Třešť za Vencelíků z Vrchovišť

Třešť during the rule of Vencelíks of Vrchoviště

Studijní program:

Studijní obor:

Název bakalářské práce:

Název bakalářské práce AJ:

Cílem bakalářské práce je podat ucelený pohled na dějiny panství a města Třešť v období vlády Vencelíků z Vrchovišť, tedy v letech 1493-1627. Práce bude strukturována podle vlády jednotlivých majitelů panství, dále v ní bude nastíněna historie města a panství před příchodem Vencelíků, a také diplomatický rozbor edičně nevydaných písemností. Koncepce práce je založena na komplexním pohledu na dějiny konkrétního města a panství pod vládou vybraného rodu, a proto kombinuje využití písemných pramenů poskytujících pohled na veřejný i soukromý život Vencelíků, vztah k mikroregionu a k městskému centru v rovině šlechtické reprezentace, hospodářství či vrchnostenské správy spolu s interpretací jejich stavebních a fundačních aktivit.

Archivní prameny: Státní okresní archiv Jihlava, fond Archiv města Třešť Edice archivních pramenů: KALINA, Tomáš. Moravské zemské desky. II. sv. řady brněnské 1480-1566, Brno 1950. ROHLÍK, Miloslav, Moravské zemské desky. III. sv. řady brněnské 1567-1641, Praha 1957. Literatura: RICHTER, Václav, Město Třešť a jeho památky, Praha 1943. ŠTREJN, Zdeněk, Staré stříbrné doly na třešťsku, Jihlava 1966. Třešť - Šest set let městečka pod Špičákem, Havlíčkův Brod 1959. BUKVAJ, František, Třešť 1349-2001, Třešť 2001. HOSÁK, Ladislav, Zámek v Třešti, in: Vlastivědný sborník Třeště a okolí, Třešť 2005, s. 23-30.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala pod vedením PhDr. Zdeňka Berana, Ph.D. samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala za vedení práce, rady a připomínky PhDr. Zdeňku Beranovi, Ph.D. Poděkování patří také pracovníkům Státního okresního archivu Jihlava za vstřícný přístup a poskytnutí archiválií ke studiu, dále Evě Entlerové, BBus (Hons) z Českého muzea stříbra v Kutné Hoře za poskytnutí fotografie svorníku klenby s erbem pánů z Vrchovišť, a také Mgr. Milině Matulové z třešťské pobočky Muzea Vysočiny Jihlava. Díky patří i všem ostatním, kteří přispěli svou radou či připomínkou. V neposlední řadě děkuji své rodině za podporu během studia.

Anotace

HAVLÍČKOVÁ, Lucie, Třešť za Vencelíků z Vrchovišť, Hradec Králové: Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové, 2017, 85 s. Bakalářská práce.

Bakalářská práce se zabývá dějinami města a panství Třešť v období vlády Vencelíků z Vrchovišť, tedy v letech 1493-1627. Práce je strukturována podle jednotlivých držitelů panství, zkoumá vrchnostenskou, městskou i církevní správu a dotýká se i soukromého života vrchnosti. V závěru práce je připojena edice dosud edičně nevydaných dokumentů.

Klíčová slova: Třešť, Vencelíkové z Vrchovišť, panství, městečko, 16. století, raný novověk

Annotation

HAVLÍČKOVÁ, Lucie, Třešť during the rule of Vencelíks of Vrchoviště, Hradec Králové: Philosophical faculty, University of Hradec Králové, 2 017, 85 pp. Bachelor thesis.

This bachelor thesis deals with the history of t own and manor Třešť during the rule of Vencelíks of Vrchoviště, who owned the manor during 1493-1627. Thesis analyzes the manor, urban and church administration and concerns also on Vencelíks' private life. At the end of thesis is attached an edition of archival sources.

Key words: Třešť, Vencelíks of Vrchoviště, manor, town, 16^th century, early modern period

Cílem bakalářské práce je podat ucelený pohled na dějiny města a panství Třešť v období vlády Vencelíků z Vrchovišť, tedy v letech 1493-1627. Toto téma nebylo dosud podrobněji zpracováno, ačkoli se jedná o dobu největšího rozkvětu města.

V současné době neexistuje monografie, která by se věnovala dějinám Třeště výhradně v období vlády Vencelíků z Vrchovišť. Nejedná se však o problematiku vůbec nedotčenou. Poprvé se jí zabýval Alois Josef Pátek ve Vlastivědě moravské.¹ Dějiny Třeště zpracovával i Ladislav Hosák, konkrétně zařadil heslo „Třešť -zámek” do publikace Hrady, zámky a tvrze kraje Jihlavského, která ale nebyla vydána. Opis tohoto hesla z rukopisu byl publikován ve Vlastivědném sborníku Třeště a okolí v roce 2005. V 50. letech 20. století pak věnoval Vencelíkům část svého příspěvku Třešť -pracoviště a bojiště ve sborníku Šest set let městečka pod Špičákem i Rudolf Ježek.³ V knize Třešť 1349-2001 se sledovanou problematikou zabývá Karel Brázda v kapitole Třešťští Vencelíkové (1493-1626)⁴ a František Bukvaj v kapitole Rozkvět města za vlády Vencelíků.⁵

Výklad o třešťské historii v kontextu hmotných památek podává Václav Richter v knize Město Třešť a jeho památky.⁶ O třešťských kostelích pak pojednává na základě poznámek Karla Brázdy také

Zdeněk Brychta. K třešťskému panství náležely i doly na stříbrnou ^{1 2 3 4 5 6 7} rudu v Jezdovicích. Horním podnikáním se v publikaci Staré stříbrné doly na Třešťsku zabývá Zdeněk Štrejn.⁸

Prvořadými prameny pro studium období vlády Vencelíků z Vrchovišť na Třešti jsou zejména Moravské zemské desky pro Brněnský kraj a fond Archiv města Třešť (dále jen AM Třešť) uložený ve Státním okresním archivu Jihlava (dále jen SOkA Ji hlava). V nezpracovaném fondu AM Třešť se ze sledovaného období dochovaly čtyři úřední knihy a dvě pergamenové listiny o právu odúmrti. Problémem je, že tyto písemnosti pokrývají až druhou polovinu sledovaného období (od roku 1562), a tak zásadním pramenem p ro první polovinu sledovaného období zůstávají Moravské zemské desky. K této práci byly využity jejich edice, konkrétně II. a III. díl.⁹

Několik pramenů se nachází také v Moravském zemském archivu v Brně. Ve fondu Bočkova sbírka je uložen opis trhového privilegia Maxmiliána II. z roku 1570,¹⁰ fond S bírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi obsahuje dva odlitky městských pečetí.¹¹Informace lze nalézt také v Rodinném archivu Podstatských -Lichtenštejnů z Telče, a to v pamětní knize Zachariáše z Hrad ce,¹² kde vystupuje Kryštof Vencelík jako svědek právních aktů, případně se ho smlouvy přímo týkají.

Dále je v této práci čerpáno z písemné pozůstalosti Karla Brázdy, uložené v SOkA Jihlava. V Brázdově pozůstalosti je shromážděno mnoho materiálu k třešťským dějinám - různé výpisky z literatury i pramenů, dobové fotografie a fotografie archivních pramenů, ale i rukopisy článků a příspěvků.

Práce je členěna do pěti kapitol. První kapitola se věnuje diplomatickému rozboru dochovaných úředních knih z AM Třešť. Druhá kapitola pak stručně poj ednává o dějinách města a panství od počátku do roku 1493, kdy panství zakoupil Václav Vencelík z Vrchovišť.

Těžištěm práce je třetí kapitola, která se zabývá dějinami města a panství Třešť v období vlády Vencelíků. Dějiny správy, ať již v rovině vrchnostenské, městské, či církevní, jsou vyloženy převážně ve světle finančních transakcí zaznamenaných v dochovaných úředních knihách. Pohled na soukromý život Vencelíků pak podávají zejména kšafty Kryštofa a Jana Václava Vencelíků, které se dochovaly v zemských deskách.

Čtvrtá kapitola představuje dochovaná vyobrazení erbu Vencelíků z Vrchovišť. Cílem této kapitoly je porovnat jednotlivá vyobrazení erbů mezi sebou a popsat rozdíly mezi nimi. Pátá kapitola pak zpřístupňuje formou edice dokumenty, z nichž je v této práci čerpáno, a které dosud nebyly edičně vydány.

Celá práce se snaží podat ucelený pohled na třešťské dějiny v letech 1493-1627. Tomuto období badatelé dosud nevěnovali větší pozornost. Zejména městská správa a život poddaných v městečku jsou tématem dosud zcela nedotčeným. V textu práce je tato problematika alespoň nastíněna díky dochovaným úředním knihám. Dále byly objasněny rodinné vztahy Vencelíků a také vztah „neznámého rytíře”, který je pohřben v kostele sv. Kateřiny, k Třešti.

Nejstarší dochovaná kniha městečka Třešť ,¹³ založená v roce 1562, má rozměry 21,5x31 cm. Kniha byla roku 1942 (dosti nešetrně) restaurována ve Státním archivu (dále jen StA) v Brně, z této doby pochází i poloplátěná vazba. Na hřbetě knihy se nachází papírový štítek se starou signaturou 12053 ze StA v Brně.

Psací látkou je papír s filigránem v podobě ježka se šestiplátkovým květem (papí rna ve Starých Horách u Jihlavy) .¹⁴ Kniha má 264 folií. Foli ace pochází z doby vzniku knihy, je v pravém horním rohu na rectu a končí číslem 266, nově je tužkou označeno folio 197a. V knize chybí folia 1-3, folio 7 bylo mylně považováno za folio 1, a proto je zařazeno na jeho místo. Texty jsou psány českou a německou novogotickou polokurzívou a kurzívou, na fol. 204r se objevuje humanistické písmo. Použitý inkoust má černou a hnědou barvu.

Zápisy se většinově týkají prodeje nemovitostí, objevuje s e zde ale také kšaft (fol. 85r), nařčení na poctivost (fol. 100r) nebo darovací smlouva (fol. 103r), do folia 157 nejsou řazeny v chronologickém sledu, forma zápisů je však od počátku knihy jednotná. Pro jednu nemovitost j e zpočátku vyhrazeno j edno reálné folio, postupem času jsou vyhrazena dvě reálná folia. Na volná místa pak byly vkládány novější zápisy. Jazykem textů je v drtivé většině čeština, marginálně se objevuje němčina (fol. 7r, 19v, 22r, 28r, 29r, 31rv, 37rv, 40r, 41r, 44rv, 46r, 94r, 203r, 233v). Několik zápisů je mřežováno.

1.2 Kniha vejrunků, založená roku 1584 „Kniha vejrunků” ,¹⁵ nadepsaná též jako ,,Grundbuch” (tj. poz emková kniha), má rozměry 20x30 cm. Založena byla v roce 1584, což dokládá i zápis na fol. 1r: „Léta etc. [15]84 v pondělí po památce svátých Filipa a Jakuba, apoštolů Páně (tj. 4. května - pozn. autorky), založena jsou tato registra od pana purkmistra a starších ku poznamenání všelijakých dluhů, kdo by co k vubci (tj. vobci - pozn. autorky) povinen býti měl. Actum v městě Třešti. Jiřík Mirovický, manu propria [?]. ”¹⁶ Kniha byla restaurována v říjnu 1966, poškozené listy jsou podlepeny papírem. Vazba knihy je nová, na přední desce je přilepen zlomek původních desek s nápisem „Grundbuch de anno 1589”, na předním přídeští je vlepen výřez z původního listu s textem „ Anno 1583”.

Psací látkou je papír, podle filigránu ježka se šestiplátkovým květem pochází z papírny ve Starých Horách u Jihlavy. Kniha má 262 folií, foliována byla ve 20. století tužkou v pravém horním rohu na rectu. Folia 117 - 210 a 242-259 jsou prázdná, mezi folii 19 a 20 je zřetelné vytržení listů. Na některých stranách je kniha poškozena červotočem. Texty jsou psány českou a německou novogotickou kurzívou a polokurzívou, objevuje se i humanistické písmo (fol. 78r). Použitý inkoust má černou a hnědou barvu. Na foliu 68r jsou novodobé přípisy psané inkoustem a tužkou.

Kniha začíná nevyplněným abecedním rej stříkem, který končí na fol. 19r záložkou „T”. Následují poznamenání dluhů, jak je avizováno v úvodu knihy. Zápisy jdo u chronologicky za sebou, jsou psány česky a často mřežovány. Na foliu 1 07r j e zařazena trhová smlouva. Na foliích 1 04 a 1 05 j sou sepsány osoby, které nedaly kontribuci. Folia 108-116 zaznamenávají obecní příjmy a vydání z roku 1700. Folia 117-210 jsou nepopsaná. Na foliích 211 -229 a ^{15 16 17} 239-271 je evidence osob, které v letech 1622 a 1623 nezaplatily kontribuci. Tyto zápisy jsou většinou vybledlé a špatně čitelné. Na foliích 231-236 jsou zapsáni podruzi, není ale zřejmé proč, jelikož zápisy jsou vybledlé a nečitelné. Zápisy jsou psány česky, marginálně se objevuje němčina (např. fol. 30r)

,,Kniha zápisů na domy"¹⁸ byla založena v roce 1608. Její rozměry jsou 20x32 cm. Zašlá bílá kožená vazba s tlačeným ornamentem je zřejmě původní. Na přední desce je zobrazena pravděpodobně Judita držící hlavu Holoferna, latinský text je velmi obtížně čitelný. Na zadní desce je zpodobněna Salome s hlavou Jana Křtitele na podnose a pod ní text „Sic pereant omnes inimici tui, domine. ” Jedná se o citát z Knihy soudců 5,31. Kniha má nové přídeští a poškozené listy jsou podlepeny. Na hřbetě se nachází papírový štítek se starou signaturou 12055 ze StA v Brně.

Psací látkou je papír ze starohorské papírny podle filigránu v podobě jihlavského městského znaku.¹⁹ Kniha má 460 folií, f oliace j e z doby vzniku knihy, nachází se v pravém horním rohu na rectu a končí číslem 465. V knize chybí folia 1-3 a 461 -462. Texty jsou psány českou a německou novogotickou kurzívou a polokurzívou, použitý inkoust je černé a hnědé barvy.

První zápis pochází z roku 1608 (fol. 4r), následují zápisy z roku 1607 (fol. 7r a 10r) a 1606 (fol. 13r), dále již pokračují v chronologickém sledu na reálných foliích. Později byla prázdná místa využita k novým zápisům. Větši nou se jedná o trhové smlouvy s jednotnou formou, objevuj í se ale i dlužní úpisy (např. fol. 24r nebo 127v) nebo kšaft (fol. 129v). Na foliích 433r-446v je veden rejstřík zápisů, podle nějž se na foliu 3 nacházelo „Poznamenání lánů při městě Třešti”. Folia 448r-453r obsahují soudní zápisy z roku 1642, folia 457v-459v „Rejstřík na koupě domů”, folia 463r-456v „Rejstra ku poznamenání koupě lisť z roku 1608. Zápisy jsou psány česky, výjimkou je německá obligace na foliu 460 r.

Sirotčí kniha byla založena v roce 1585 a lze ji označit za nejstarší dochovanou v Třešti - v knize je několik odkazů na starší registra (např. fol. 4 a 8). Rozměry knihy jsou 23x34 cm. Nová vazba pochází z roku 1961, kůže z původní vazby je nalepena na přední i zadní desce. Na zadním pří deští se nachází záznam o konzervaci a informuje

0 tom, že kniha byla silně postižena hnilobou. Chybějící části listů jsou doplněny ručním papírem. Hřbet knihy nese papírový štítek se starou signaturou 12063 ze StA v Brně.

šestiplátkovým květem (papírna ve Starých Horách u Jihlavy ), kohout (papírna v Dolním Bolíkově u Slavonic ) a blíže neurčitelný obrazec na (při konzervaci doplněném) ručním papíru. Kniha má 2 62 folií, foliace je dvojí - z doby vzniku knihy v pravém horním rohu na rectu většinou vlivem poškození knihy chybí, nová je provedena tužkou na rectu ve spodní části listu. Některé listy byly zřejmě ztraceny, neboť fol. 21 nové foliace se nachází na fol. 36 foliace původní. Texty jsou psány českou novogotickou kurzívou a polokurzívou, nadpisy kresleným písmem. Barva použitého inkoustu je černá a hnědá.

1 zápisy jiného charakteru: sfreimarčení (fol. 2r), prodej nemovitostí vrchností (fol. 22v a 79r), trhové smlouvy poddaných (fol. 119r a 191r). ^{20 21 22}

tzv. Lovětínského újezdu, jímž vedla i obchodní stezka. Z roku 1233 existuje zmínka o tzv. Humpolecké stezce. Na křižovatce Lovětínské a Humpolecké stezky při brodu přes potok Třeštici (dnes Třešťský potok) byla založena Třešť. Přesný rok založení není znám, ale lze usuzovat, že osada existovala již kolem poloviny 13. století. Václav Richter tuto domněnku podkládá tím, že obce v okolí Třeště byly osídleny již v této době. V Kostelci se nachází kostel z poloviny 13. století, v Kostelní Myslové chrám datovaný před rokem 1253, v Kněžicích pozdně románský kostel, ve Stonařově románský karner a v Telči stával zeměpanský týn z počátku 13. století. Třešť tak jako přirozené centrum regionu ve výhodné poloze u dvou obchodních cest stála nejpozději ve 2. polovině 13. století. Z této doby také pochází zmínka o rabínovi Jakobovi Treiescherovi, jehož lze chápat jako Jakob von Treiesch. To by znamenalo, že v Třešti již v polovině 13. století existovala židovská obec.^{23 24 25 26 27}

První písemná zmínka o Třešti pochází z roku 1349. Jedná se o zápis v Zemských deskách brněnských, který je tohoto znění: „Dominus Bernhardus et Lupus fratres de Vrbans donauerunt terciummedium laneos in Villa Peczh hereditarie Ecclesie parochiali in Triesc pro dote altaris ac eciam resignarunt. ” Ladislav Hosák uvádí první zmínku o Třešti k roku 1333, kdy měla být majetkem Voka z Třeště, to ale vyvrací Václav Richter, podle nějž se nejedná o Voka z Třeště, ale Voka z Střenče.^{28 29 30 31}

přídomek naznačuje, že již tehdy v Třešti existovalo zemanské sídlo. Záviš měl v erbu jednoduchou střelu a toto erbovní znamení je dochováno na jednom ze svorníků klenby v presbytáři kostela sv. Martina. Zápis z roku 1355, kterým je Záviš z Třeště doložen, ale zároveň hovoří o tom, že třešťské zboží se vším příslušenstvím získává na Závišovi Štěpán z Březnice.^{32 33} Od něj Třešť kupuje v roce 1358 moravský markrabě Jan Jindřich, který panství ještě téhož roku

prodává Jaroslavovi ze Šternberka. Šternberkové pak vlastnili panství 135 let, až do roku 1493. Za Jaroslava ze Šternberka (syn Jaroslava, který Třešť koupil) se v roce 1402 stala Třešť centrem přípravy útoku na Jihlavu. Šlo o odvetu za zatčení loupeživého rytíře Heřmana z Bukové. K samotnému útoku došlo 19. února 1402 pod vedením Zikmunda z Rokštejna. Mezi účastníky útoku není Jaroslav ze Šternberka jmenován, musel o něm ale vědět.³⁴ Dalšími majiteli Třeště byli například Jaroslav ze Šternberka a z Veselé, jenž byl jedním z pečetitelů Stížného listu české šlechty proti upálení Mistra Jana Husa,³⁵ nebo Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, vůdce Zelenohorské jednoty, který se roku 1464 vzdal práva odúmrti v Třešti.^{36 37}

V této listině je Třešť poprvé zmiňována jako městečko. Václav Richter rozlišuje starší farní ves na pravém břehu potoka a později vysazenou trhovou osadu s trojúhelníkovým tržištěm na levém

břehu. Přesnější dobu vzniku městečka není snadné určit. V. Richter klade jeho založení do doby předhusitské, kdy mohlo vzniknout jako hospodářské centrum panství nebo souviselo s hornickou činností v okolí. V Jezdovicích, které k panství náležely, je dolování stříbra doloženo k roku 1391.^{38 39 40} Třešť se ale objevuje jako městečko u Františka Hoffmanna na mapě českých měst a městeček k roku 1300,^{41 42} naproti tomu V. Richter píše, že se Třešť ještě v roce 1385

Ať už byla Třešť městečkem nebo vsí, vždy byla centrem malého panství. Majitelé, kteří jsou pro Třešť doloženi, se nejdříve rychle střídali (Záviš z Třeště, Štěpán z Březnice, moravský markrabě Jan Jindřich). V letech 1358-1493 vlastnili panství Šternberkové, kteří ale v Třešti nikdy nesídlili, jelikož vlastnili mnohem významnější statky. Sídlem vrchnosti se tak Třešť stala až po roce 1493 za vlády Vencelíků z Vrchovišť.

„Zdeněk z Šternberka Václavovi z Vrchovišč a na Žirovnici i jeho erbóm své vlastní dědicství, městečko Třešče s dvorem, s lidmi platný mi i neplatnými, s osedlými i s pustými, s mlýny i s kostely, s tiem záduším a podacím i se vším jiným, což k tomu přísluší, s rolí ornú i neornú, s lukami, s pastvami, s pastviščemi, s lesy, s chrastinami i s rybníky, s rybniščemi, s haltéři i potoky velikými i malými, s horami i s doly a ves k tomu Jezdovice a ves též druhú Bukovú... ”⁴³ Tak zní začátek zápisu v Zemských deskách brněnských, jímž získávají Vencelíkové z Vrchovišť třešťské panství. Vencelíkové byli zbohatlí horní podnikatelé z Kutné Hory, kteří s nobilitací v roce 1492⁴⁴ získali predikát „ze Sarabic”, tedy „ze Žirovnice”, kterou Václav z Vrchovišť zakoupil roku 1485.⁴⁵ S novou vrchností tehdy přišla do Třeště i nová víra - kališnická.⁴⁶

O událostech v Třešti během vlády Václava Vencelíka není známo téměř nic. V pozdějších pramenech se uvádí, že Václav Vencelík potvrdil městečku právo odúmrti. Roku 1513 zapsal „městečko Třešť s tvrzí, s dvorem poplužním, ves Hvězdovice, ves Bukovú... ” nej staršímu ze svých synů - Matějovi.⁴⁸ Tvrz, o které se v zápisu hovoří, byla pravděpodobně založena Václavem na přelomu 15. a 16. století na místě tvrze starší.⁴⁹ Během tohoto dvacetiletého období je také patrná modifikace názvu obce Jezdovice. Jméno ^{43 44 45 46 47 48 49} splynulo s předložkou „ v” ve „Vězdovice” a bylo upraveno na „Hvězdovice” .⁵⁰

Matěj Vencelík z Vrchovišť se stal pánem na Třešti v roce 1513, ještě za života svého otce Václava, byl tedy zřejmě oddělen od nedílu,^{51 52 53} a aby byl jeho díl poměrný k ostatním, přislíbil mu ještě otec vyplatit částku tisíc kop grošů českých. Václav Vencelík zemřel někdy před rokem 1519. Po jeho smrti požadoval Matěj Vencelík od svých pěti bratrů na základě smlouvy se svým otcem vyplatit výše zmíněnou sumu tisíc kop grošů českých. Bratři mu peníze nechtěli vy dat a tvrdili, že „Matěj bratr jich s nimi dílný není” a že „on Matěj jakožto bratr najstarší na zámek náš přijel, klenoty bral, pečeti od zámkuov odtrhal a sekret a pečeť otce našeho vzal”, takže podle nich již na vyplacení částky nemá nárok. Spor byl řešen u komorního soudu a Karel Minstrberský, hejtman Království českého, 18. dubna 1524 rozhodl, že Matěj na oněch tisíc kop grošů nárok má a že mu ji mají bratři do dvou týdnů vyplatit. ⁵⁴

Nový pán začal rozšiřovat své panství. V roce 1517 získal od Jana z Osečan jeden díl v Hodicích, Rosíčce, Stajišti a Lovětíně .⁵⁵Další díly v těchto vsích vlastnil rod Hodických z Hodic, a protože byl tento rod silně rozvětvený, měl každý díl jiného majitele.⁵⁶ Roku 1517 prodal Jiřík z Hodic Matějovi „v Hodicích tvrz s dvorem poplužným, s pivovarem, a v tej vsi v Hodicích lidi, kteříž mně (tj. Jiříkovi z Hodic - pozn. autorky) a sirotkóm, dětem nebožčíka Václava, bratra mého nedílného, společně a nerozdílně na díl přišli jsú, též ve vsi Rosičce a ve vsi Bezděkově, ve vsi Stajišči”. Matěj Vencelík tak během jednoho roku získal tři díly Hodic, Rosičky, Stajiště, Bezděkova a Lovětína.

V roc e 1521 přibyla k panství ves Mysletice s příslušenstvím. Tu Matěj získal po Janu Štítenském z Kostník. Jan v roce 1514 jmenoval Matěje Vencelíka jedním z poručníků svých statků a svého syna a ustanovil, že pokud by se jeho syn nedožil věku, ve kterém by byl schopen sám panství spravovat, mají si majetek mezi sebe rozdělit poručníci. 13. června 1521 v Dačicích byla uzavřena smlouva, kterou Matěj Venc e lík získal již zmíněnou ves Mysletice a dále mu ještě bylo vyplaceno z dílu Jiříka Špetle 316,5 kopy a 10 míšeňských grošů, z dílu Bernarta z Hodějova 16,5 kopy a 10 míšeňských grošů a z dílu Anny Roubíkové 658 kop a 20 míšeňských grošů.⁵⁹ Celkem tedy dostal 991 kop a 40 míšeňských grošů. Do zemských desk byly tyto zápisy vloženy až v roce 1531.

Snad během 20. let 16. století založil Matěj Vencelík v Třešti nový kostel, který měl sloužit luteránům. S novou vírou zřejmě začal Matěj sympatizovat i pod vlivem Jihlavy, jenž se k luterství přihlásila v roce 1522.⁶⁰ Zdeněk Brychta uvádí první zmínku o tomto kostele k roku 1492,⁶¹ patrně se tak odkazuje k zápisu v zemských deskách z roku 1493, kde se uvádí, že Vencelíkové zakoupili Třešť „ ^ kostely ”.⁶² Jedná se ale spíše o ustálenou část pertinenční formule. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by v Třešti v tu dobu opravdu existovaly dva kostely.

Rok 1 526 se stal významným mezníkem v českých děj inách. 29. srpna se odehrála bitva u Moháče, ve které zahynul český král Ludvík Jagellonský. 23. září pak zasedal v Brně zemský sněm a ^{57 58 59 60 61 62} stanovil povinnosti stavů k obraně země před Turky. Mezi pány je jmenován i „Matěj Vencelík z Třeště ”, který měl pro zemskou potřebu chovat čtyři koně.⁶³ Patřil tak patrně k zámožnějším pánům, neboť po většině rytířů uvedených v seznamu se požadovalo chovat jednoho až dva koně, ovšem na druhou stranu se mezi jmenovanými pány objevuje i povinnost chovat deset koní.⁶⁴

Matějovou manželkou byla Barbora z Lapic. Kde se Lapice nacházely, není jednoduché zjistit. Mohlo by se jednat o obec Lipoltov, německy Lapitzfeld, u Chebu,⁶⁵ případně se může jednat

0 zkomolenou podobu latinského názvu „ Lapis ”, kterým se označoval hrad Zubštejn, ovšem toto označení je naposledy doloženo roku 135 1.⁶⁶ V roce 1528 zapsal Matěj své choti Barboře „na tvrzi a vsi v Hodicích”, kde držel tři díly, věno „dva tisíce zlatých rajnských, za každý zlatý šedesáte krajcarů a za každý krajcar tři peníze bílé počítajíc” a prohlásil se správcem tohoto věna.^{67 68} Roku 1531 vložil Matěj své dceři Barboře vsi Rosíčku, Stajiště a Bezděkov k držení a užívání, dokud ji on nebo jeho potomci nevyplatí sumou 500 kop

I ve 30. letech Matěj pokračoval v rozšiřování panství. V roce 1538 získal na Hynkovi a Rozině, sirotcích po Vítovi Hodickém z Hodic, „čtvrtý díl Hodic i s s dvorem, na kterémž byl týž Vít Hodický, i s mlýnem, ve vsi Rosíčce puol lánu a ve vsi Stajiščích puol lánu, ve vsi Bezděkově puol druhého lánu, ves pustú Lovětín”.⁶⁹K třešťskému panství tak již náležely celé Hodice, B e zděkov

1 Stajiště. Pouze Rosíčku nevlastnil Matěj celou, zde patřilo 15 lánů novoříšskému klášteru.⁷⁰ Po tomto datu Matěj Vencelík z pramenů mizí. Kdy zemřel, není známo, stalo se tak ale někdy mezi lety 1538 a 1556.

O příbuzenském vztahu Kryštofa Vencelíka k Matějovi se vedou spekulace. V literatuře se obvykle uvádí, že Kryštof byl Matějovým bratrem. Matěj měl skutečně bratra Kryštofa, ten ale třešťské panství nedržel. Kryštof, který byl pánem na Třešti, byl zřejmě Matějovým synem, ačkoli o tom není nikde přímá zmínka. Později ale označil Kryštofův syn Matějova otce Václava jako svého praděda.^{71 72 73 74 75}Pokud by byl Kryštof Matějovým bratrem, chyběla by pak v této rodové linii jedna generace.

Alois Josef Pátek uvádí, že po Matějovi Vencelíkovi získali panství Kryštofové dva. Tento omyl vznikl s největší pravděpodobností chybným čtením nápisu na náhrobníku Kryštofa

Vencelíka. V letopočtu 1582 byla číslice osm zaměněna za číslici tři, a protože se Kryštof obj evoval v pramenech i nadále, logicky se nabídlo vysvětlení, že se na Třešti vystřídali Kryštofové dva.

Třešťským pánem se stal Kryštof Vencelík nejpozději na počátku roku 1556. Král Ferdinand I. mu 24. února toho roku udělil list mocný,^{76 77} který jej opravňoval stanovit svým dětem poručníky a

Po polovině 1 6. století došlo k obnovení horní činnosti ve Hvězdovicích. Dne 19. října 1557 žádal dopisem Ferdinand I.

místodržitele Ferdinanda II. Tyrolského, aby zabezpečil dopravu zlata a stříbra z Hvězdovic do mincovny v Praze. Hutnické nářadí, měchy a zařízení k tavbě a rafinaci stříbra byly zapůjčovány z Jihlavy. O zápůjčky se vedly četné spory a v roce 1562 jihlavská městská rada rozhodla, „že měchy, které byly odvezeny z tavírny u Třeště, patří do Jihlavy a nemohou být tudíž vráceny.” Z. Strejn se domnívá, že v 16. století provozovali doly na třešťském panství „jen malí soukromí podnikatelé s nepatrnými výtěžky.” Je tedy zajímavé, že Vencelíkové se o těžbu stříbra nepokusili, ačkoli museli mít s dolováním zkušenosti z Kutné Hory.

Kryštof Vencelík udržoval přátelské vztahy s pány okolních panství a mezi nimi i se Zachariášem z Hradce, nejvyšším komorníkem Markrabství moravského a pánem na sousední Telči. Svědčí o tom

objevuje ve svědečné řadě, konkrétně v zápisech z 22. dubna 1560, 17. května 1564^{78 79 80 81 82} a 7. dubna 1575,^{83 84} 24. června 1561 je uveden jako prostředník mezi Jiříkem Čeloudem z Pálovic a na Řečici a telčským úředníkem Baltazarem Šerntinkarem z Šerntingu. U posledně jmenovaného se Kryštof objevuje ve svědečné řadě l istiny ze 4. dubna 1564.⁸⁵

Jestliže Matěj Vencelík třešťské panství významně rozšířil, musel se jeho syn Kryštof snažit alespoň o to, aby udržel panství ve stejných hranicích, v jakých jej získal. Dokladem je nám opět jeden ze zápisů v pam ětní knize Zachariáše z Hradce z 28. května 1561. Zde je veden spor mezi Kryštofem Vencelíkem a jihlavským měšťanem Eliášem Kosařem o hraniční potok mezi Hvězdovicemi a Salavicemi.

Tok potoku byl regulován a Kryštofovi tak vznikla škoda. Prostředníkem mezi spornými stranami se stal Zachariáš z Hradce a ten rozhodl, že hranice panství mají být obnoveny v původní podobě a v místě původního toku potoka vyznačeny hraničními kameny.^{86 87 88 89}

Telčský pán - Zachariáš z Hradce - vlastnil také Slavonice. V polovině 60. let 16. století vedl spor s Bohuslavem Řečickým z Řečice a na Maříži spor o hranice mezi Slavonicemi a Maříží. Každý z pánů si 1. ledna 1566 vybral dva zástupce, kteří byli pověřeni vyměřením hranic. Zachariáš z Hradce jako své zástupce určil svého úředníka Baltazara Šer ntinkara z Šerntingu a svého souseda Kryštofa

I Kryštof Vencelík potvrdil Třešti právo odúmrti. Zasloužil se také o znovuvysazení třech ročních a jednoho týdenního trhu. Trhové privilegium udělil městečku římský císař a český král Maxmilián II. 30. ledna 1570. Roční trhy neboli jarmarky se měly konat „v sobotu po středopostí” (tedy v sobotu před čtvrtou nedělí postní), „den před Navštívením blahoslavené Panny Marie” (tj. 1. července) a „na den svatého Simona a Judy” (tedy 28. října), pro týdenní trh byla vyhrazena sobota. V listině se hovoří o „znovuvysazení” trhů. To tedy znamená, že j iž dříve se v Třešti konaly trhy, čemuž odpovídá i poloha městečka na křižovatce obchodních cest. Tržní právo bylo obcím udělováno při povýšení na městečko,⁹⁰ Třešť tedy toto právo musela mít již po polovině 15. století. Není ale jasné, kdy a proč se trhy v Třešti konat přestaly.

Rok 1575 nebyl zřejmě pro obyvatele třešťského panství ničím významný. V Praze však zasedal zemský sněm, který j ednal o nástupnictví arciknížete Rudolfa na český trůn. Na konci srpna poručil Maxmilián II. moravským pánům, a mezi nimi i Kryštofovi

Vencelíkovi, aby se nejpozději 12. září dostavili do Prahy na korunovaci Rudolfa za českého krále.^{91 92 93}

Během Kryštofovy vlády byla zřejmě zahájena přestavba tvrze na renesanční zámek. Podle V. Richtera se na přestavbě podílela „kočovná tlupa italských zedníků a kameníků. ” Karel Kuča dodává, že tito řemeslníci pocházeli ze severní Itálie. V severním a jižním křídle zámku jsou pravděpodobně obsaženy budovy z původní tvrze.⁹⁴Nově postaveným východním a západním křídlem bylo uzavřeno nádvoří, kde byly zbudovány arkády a zdi ozdobeny sgrafitem.^{95 96 97 98}V nárožích zámku nechali Vencelíkové vystavět nakoso postavené

Kryštof Vencelík se věnoval také úpravám horního kostela. Roku 1560 pro něj nechal ulít zvon. Z jeho doby pravděpodobně pochází nástěnné malby v presbytáři kostela sv. Martina, jejichž vznik ale klade nej en K. Brázda do doby Václava Vencelíka, tedy na konec 15. století. Tento výklad je však možné zpochybnit díky vyobrazenému aliančnímu znaku.⁹⁹ Na přilbě erbu Vencelíků z Vrchovišť je zobrazeno tzv. monile, které se v české heraldice objevuje až od konce 16. století.¹⁰⁰ Na druhém erbu jsou patrné již pouze tinktury, a to zlatá a modrá. Manželkou Václava Vencelíka, kterému je erb připisován, byla Anna z Perče.¹⁰¹ Perč je malá obec u Žatce a není příliš pravděpodobné, že by Anna pocházela z erbovní rodiny. Manželkou Kryštofa Vencelíka byla Kateřina Hodějovská z Hodějova. A tinktury druhého zobrazeného erbu odpovídají právě erbu Hodějovských z Hodějova. Alianční znak tedy spíše než Václavovi Vencelíkovi a Anně z Perče náleží Kryštofovi Vencelíkovi a Kateřině Hodějovské. Na protější stěně presbytáře je vymalována sv. Barbora,¹⁰³ jenž nepochybně odkazuje ke kutnohorskému původu Vencelíků z Vrchovišť.

Ve stavební činnost myslel Kryštof i na své poddané. Nechal vystavět deset nových domů, které 28. července 1578 prodal po padesáti zlatých rýnských „Markusovi Tohaurovýmu, Honz Kerličářovi, Jindrovi Tohaurovýmu, Matějovi Antoňovýmu, Bartošovi Antoňovýmu, Honz Šíšařovi, Lukášovi Šindrysovi. ”¹⁰⁴ Lokalitě, v níž se tyto nové domy nacházely, se dodnes říká „Na domkách”.

Na sklonku své vlády přeci j en Kryštof Vencelík panství rozšířil. V roce 1579 získal od Hynka Brtnického z Valdštejna a na Brtnici dvůr ve vsi Roseči „s rolími, s lukami, rybníky, rybniščemi, s robotami na těch lidech ke dvoru, též k rybníkům i k jiným věcem v registřích jmenovaným, s hony, s lovy, s ščižbami, s fůrami, kteréž ti lidé (tj. poddaní příslušní ke dvoru v Roseči - pozn. autorky) obilí na trhy odvážeti povinni sou, se všemi zahradami, s potoky, s lesy, s háji, s chrastinami i s tím se vším plným právem, panstvím a příslušenstvím, což tomu od starodávna příslušelo a přísluší. ”¹⁰⁵Ke dvoru zřejmě náležela i (pustá) ves Svojkovice.¹⁰⁶

Dne 16. května 1580 sepsal Kryštof Vencelík svůj kšaft. Z něj se dovídáme o jeho rodině. Jak již bylo uvedeno výše, Kryštofovou manželkou byla Kateřina Hodějovská z Hodějova. Společně měli dceru Johanku a syny Jana Václava, Zikmunda Matěje a Jindřicha.

Za poručníky určil Kryštof svým dětem svou manželku Kateřinu ^{102 103 104 105 106 107 108}

Hodějovskou (pokud by se ale znovu provdala, měla být p oručnictví zbavena) ,,a s ní urozeného pána, pana Jana Lhošle Brtnického z Valdštejna a na Polici a urozené vládyky pana Jindřicha Vencelíka z Vrchovišť a na Včelnici, pana Jana Ruta z Dírnýho a na Dírným, pana Albrechta Valovského z Ousuší a na hamru v Ostrově a Valu, pana Bernarta Hodějovského mladšího z Hodějova a na Řepici.”^{109 110 111 112 113 114}Tito poručníci měli spravovat majetek, dokud se Jan Václav nedožije 22 let a dále měli „syny mé (tj. syny Kryštofa Vencelíka - pozn. autorky) od šesti let milého Pána Boha svého znáti, milovati a ctíti, jeho svatá přikázání zachovávati a jich vostříhati i jinejm dobrejm ctnostem a mravům, v tom i dcerky mé vyučovati a k tomu vísti dali a odtud syny mé hned na jiná poctivá a chvalitebná učení aby dáni byli, neb bych rád po sobě dědice učené pozůstavil, poněvadž mi se to vždycky dobře líbilo, tak aby dobré cti a pověsti dojíti a dostati mohli, a v tom ve všem aby dobře vyučeni byli, na to žádného nákladu z statku mého nelitujíc. ”¹¹⁰

D ceři Johance mělo být při vdavkách vyplaceno věno „jeden tisíc kop grošů dobrejch stříbrnejch” a dána „vejprava poctivá. ”¹¹¹Pokud by se Kryštofovi narodila ještě další dcera, měla pak každá z nich dostat „jeden tisíc zlatejch, jeden zlatej po třidcíti groších, jeden groš po sedmi penězi bílejch počítajíc a k tomu slušná a poctivá vejprava. ” Kdyby se dcery neprovdaly, přeje si Kryštof, „ aby poctivě i na šatech a na stravě chovány byly. ” Manželce Kateřině odkázal nadvěno¹¹⁴ 2000 kop grošů a věno 600 kop grošů. Věno jí mělo být vyplaceno hned po Kryštofově smrti, nadvěno pak „ hned po splacení věna jejího po tisíci kopách groších každého roku také zplaceno a dáno bylo. ”¹¹⁵ Také chtěl, aby Kateřině zůstaly klenoty -dva zlaté řetězy, „ řetěz ze sta dukátů ”, dva prsteny, zápona a zlatý křížek s kaménky a „jiné prsteny a klenoty, kteréž prvé její sou ”, dále pak dva stříbrné pozlacené koflíčky, dvě stříbrné pozlacené konvičky a dvanáct stříbrných lžic.¹¹⁶

V případě smrti svých synů odkázal Kryštof Vencelík třešťské panství svým dcerám, a pokud by i ony zemřely, měl panství zdědit Jindřich Vencelík z Vrchovišť a na Včelnici a jeho dědicové, aby majetek zůstal ve vlastnictví Vencelíků z Vrchovišť. Dále Kryštof v kšaftu uvedl: „Jestliže by pak z rodu mého Vencelíků z Vrchovišť žádného mužského pohlaví nebylo, [...] tehdy připadni na nejbližšího přítele, buď mužského neb ženského pohlaví, kterejž by k tomu statku

nejbližší byl.” Jakýkoli dědic měl získat jeho sekretní pečeť a zlatý

V závěru kšaftu se Kryštof zmiňuje o špitálu. Ustanovil, že pokud nezačne stavbu špitálu on sám, maj í tak učinit poručníci j eho dětí a vykoupit pro něj grunt „proti mému mlejnu tu u rybníka, na kterémž předešle nějakej Partl a teď poslíz nějakej Pejgerlíček bydlel. ”¹¹⁹ Při stavbě špitálu měli také každý rok pomoci obyvatelé městečka, řemeslníci i obec.¹²⁰

Kryštof Vencelík zemřel 15. května 1582. Informuje o tom reliéfní nápis na jeho náhrobníku: „Letha 1582 W outery po Swatym Bonyfatzu dokonal gest ziwot fwug Vrozeny a Stateczny Rytirz Pan Kryftoff Wenczelyk z [Wrchowifft a na Treffti a w tomto chr]amu Buozym Tielo geho Pochowane w Panu Buohu Odpoczywa. ” Tento náhrobník se nachází na západní stěně věže, s vysokou ^{115 116 117 118 119 120 121} pravděpodobností se ale jedná o sekundární umístění. Na kamenné desce je vyobrazen Kryštof ve zbroji s mečem v levé ruce a přilbou pod levou rukou, pod pravou rukou je na oválné kartuši zobrazen erb Vencelíků.^{122 123 124 125}

Kryštof je jako jediný člen svého rodu pohřben v kostele sv. Martina. Není však jasné, proč nebyl pohřben v rodové nekropoli v kostele sv. Jiljí v Zirovnici jako ostatní členové jeho rodu. Jako luterán mohl být pohřben také v dolním luteránském kostele, který však pravděpodobně ještě nebyl zcela dostavěn. Místem jeho posledního odpočinku se ale stal horní kostel, který (jak bylo uvedeno výše) nechal vymalovat a nechal pro něj ulít zvon. Zřejmě měl tedy k hornímu kostelu osobní vztah, a proto si přál být v něm i pochován.

Když Kryštof Vencelík zemřel, bylo Janovi Václavovi deset nebo dvanáct let. Protože vlády nad panstvím se podle kšaftu svého otce mohl ujmout až ve 22 lete ch, spravovali zatím panství kšaftem určení poručníci, z nichž se ale v pramenech objevují pouze Jindřich Vencelík z Vrchovišť a Jan Rut z Dírného. Poručníci také dodrželi Kryštofovo přání a nešetřili na vzdělání jeho synů. Jan Václav byl roku 1587 zapsaný na luterské akademii ve Wittenbergu, na stejné akademii studoval také Zikmund Matěj Vencelík a zřejmě i jejich bratr Jindřich, který byl podle K. Brázdy „ horlivý přívrženec augšpurské konfese. ”¹²⁶

O událostech z období poručnické správy se nachází zlomkovité informace v dochovaných úředních knihách. Ve světle trhových a dlužních zápisů lze alespoň částečně nastínit podobu vrchnostenské, městské i církevní správy poslední čtvrtiny 16. století v Třešti. Vrchnostenským úředníkem byl v této době David Long z Kvancendorfu. Ten v roce 1582 prodal „dvůr starý ve vsi Hodících Jakšovi Ferdinandovi, tkalci, jmenovitě za 70 rejnsk[ej]ch.” Částku

měl Jakeš splácet „pánům sirotkům” po třech rýnských od roku 1584 vždy 1. ledna. U splátek v letech 1584 -1589 je uvedena p oznámka, že

vybrané peníze byly „ dány do truhlice ”, v letech 1590 a 1591 „ vzali je

V 1. polovině 80. let proběhla gregoriánská reforma kalendáře. Reforma byla vyhlášena 24. února 1582 bulou Inter gravissimas papeže Řehoře XIII. V Čechách došlo k realizaci reformy na počátku roku 1584, na Moravě však až v říjnu 1584 - po sobotě 3. října následovala neděle 1 4. říj na. V tomto stanoveném termínu proběhla změna v nedaleké Jihlavě, předpokládejme tedy, že se tak stalo i v Třešti. Z tohoto předpokladu vychází i převody datací v dalším textu.

Na panství se nacházelo několik mlýnů. Mlýn se vším příslušenství ve Hvězdovicích prodal 25. února 1583 Jan Kalupů Valentinovi Mlynáři za 500 rýnských. Ještě téhož dne položil Soltán Mlynář závdavek 70 rýnských, které byly dány „pánům sirotkům” jako splátka za dluh na pivu. Pokud dlužili poddaní vrchnosti za pivo, znamená to, že v Třešti existoval vrchnostenský pivovar. Ten byl zalo žen zřejmě Kryštofem Vencelíkem a můžeme v něm vidět jeden ze způsobů režijního hospodaření. Sládkem v pivovaru byl Partl ^{127 128 129 130}

Zápisy v úředních knihách jsou často uvozeny větou, že se tak stalo z dovolení poručníka. V jediném případě se stal prodej „^ povolení Její Milosti paní”, a to 24. dubna 1584, kdy Rolenc Soukeník koupil roli za farářskou stodolou od Štefle Sadly za deset kop míšeňských. Místo Štefle Sadla přijala peníze „Její Milost paní”, tedy patrně Kateřina Hodějovská.

Nejčastěji je z poručníků v zápisech uváděn Jindřich Vencelík z Vrchovišť, který byl zřejmě bratrancem Kryštofa Vencelíka. Konkrétně je tento Jindřich zmíněn např. v zápis ech z 30. června

1585 a 13. listopadu 1586, v zápise z 20. dubna 1586 je uveden společně s Janem Rutem z Dírného. Jan Rut se potom objevuje v zápise z 24. dubna 1590.^{131 132 133 134 135 136 137 138 139}

Městská rada v Třešti měla zřejmě šest členů. V tomto počtu je zaznamenána v dubnu roku 1583 - purkmistrem byl Pavel Švub a konšely Krekor Soukeník, Šimon Pekař, Motle Řezník, Toman Šemberkar a Pratle Hortmon. V roce 1585 jsou jako „osoby ouřední" jmenováni Šimon Pekař, Vencl Švob, Gregor Soukeník a Motle Řezník. Jako městečko měla Třešť právo pečetit zeleným voskem. Městská rada užívala pečeť s jednorožcem ve skoku vpravo hledícím na renesančním štítě a nápisovou stuhou s nápisem S[IGILLUM] CIVIUM OP[P]IDI IN TRZESST.¹⁴⁰ Tento typář byl zhotoven zřejmě již počátkem 16. století. Poslední užití pečetí je doloženo k roku

1584.¹⁴¹ Dochovala se také pečeť purkmistra. Pečetní obraz opět tvoří jednorožec ve skoku vpravo hledící na renesančním štítě, je ale jednodušeji provedený. Opis pečeti zní: PECZET PURMISTRA

Při zapisování do úředních knih se střídalo několik písařů, pouze dva ale známe jménem. Nejčastěji se v zápisech objevuje jméno Jakub Písař. Tento měl v roce 1583 dluh k obci 20 kop míšeňských.¹⁴³Jakub zemřel v roce 1595 a zůstalo po něm devět dětí.¹⁴⁴ Druhým písařem byl Melichar Písař, který je zmíněn v zápise z 28. prosince 1 5 84 s p o l e č n ě s J a k u b e m P í s a ř em . ¹⁴⁵

Městská radnice stávala na náměstí na místě dnešní budovy bývalé měšťanské školy. K. Brázda uvádí, že radnice měla věžičku a první zmínka o ní pochází z roku 1515.¹⁴⁶ Některé vybavení radnice pocházelo od obyvatel městečka, kteří tak spláceli své dluhy k obci. Např. od Tomana Fuxy byl přijat „stůl do světničky v rathauze” v hodnotě jedné kopy míšeňských, ve stejné hodnotě „hrnec měděný do kamen v rathauze ”, nebo sůl v hodnotě patnácti zlatých.¹⁴⁷V městečku se nacházela i městská lázeň. Ta byla 17. srpna 1584 purkmistrem a radou prodána lazebníku Kryštofovi Rešovi za 90 rýnských. Obec také pověřovala některé obyvatele spravováním hodin. Poprvé je toto zmíněno 22. května 1589, kdy bylo „půjčeno Partlovi Koukalovi na spravování hodin 1 rejnsk[ej] ”¹⁴⁹Spravováním je zde zřejmě myšleno natahování hodinového stroje. ^{141 142 143 144 145 146 147 148 149}

O tom, kde se hodiny nacházely, můžeme spekulovat. Mohly být už tehdy na věži dolního kostela jako dnes, stejně tak mohly být umístěny na věžičce radnice.

V roce 1589 byl třešťským rychtářem Šimon Kutlar.¹⁵⁰Ze stejného zápisu se dozvídáme i jména obecních starších. Byli to: Vít Barvíř, Motle Řezník, Motle Paštenský, Honz Kaple, Toman Šymbergar, Havel Soukeník, Kryštof Šimonový a Říha Kubový.¹⁵¹

V příjmích třešťských obyvatel často zaznívají názvy profesí (řezník, soukeník, pekař, barvíř, atd.). Řemeslníci se samozřejmě sdružovali do cechů. 17. srpna 1584 potvrdil Jindřich Vencelík z Vrchovišť j ménem synů Kryštofa Vencelíka cechovní artikule třešťskému cechu řezníků.¹⁵²

Farářem byl roku 1583 ctihodný kněz Řehoř. Z 24. srpna téhož roku je v knize vejrunků zmínka, že „kněz Řehoř, pan farář na ten čas náš v městě Třešti, dlužen dluhu spravedlivého k vubci (tj. k vobci -pozn. autorky) 10 kop míšeňských.” Dne 5. července 1585 si kněz Řehoř půjčil „od pana purkmistra a starších 10 kop míšeňských”¹⁵⁴ a 30. srpna koupil od Kunhuty, vdovy po nebožtíku Braclovi, dům za 120 kop míšeňských grošů.¹⁵⁵ V roce 1588 je v knize vejrunků zmíněn kněz Šimon, který v Třešti zastával funkci kaplana.¹⁵⁶ Kaplanu Š imonovi bylo v roce 1588 půjčeno od obce devět rýnských, z toho jeden rýnský 23. května, čtyři rýnské 25. července, dva rýnské 24. srpna a dva rýnské „vo letním jarmarce,” který se konal 1. července. Poslední půjčka tedy byla do městských knih zapsána zpětně. V této době již musel stát i „dolní” luteránský kostel, neboť ^{150 151 152 153 154 155 156 157}

Samostatné vlády nad panstvím se ujal Jan Václav Vencelík snad roku 1592,¹⁵⁹ v pramenech se ale jeho jméno poprvé objevuje v roce 1594. Dne 29. května toho roku „z dovolením urozeného a statečného rytíře, pana Jana Václava Vencelíka z Vrchovišť a na Třešti a Včelnici, pána našeho dědičného, koupil Matouš Sepka z Bukový místo od Jana Jandle mezi domem Foltanovým a domem jeho za 90 rejnsk[ej]ch.”¹⁶⁰

Jan Václav pokračoval po svém otci v přestavbě zámku, která byla za jeho vlády pravděpodobně dokončena.¹⁶¹ U dolního kostela byla v roce 1593 vystavěna jižní renesanční předsíň.¹⁶² Na to upomíná vyt esaný rok 1593 na vstupním portále do předsíně.

Jako správce panství působil v 90. letech v Třešti Kryštof Šen z Šenu, který bydlel v tzv. Jonákovském domě.¹⁶³ Vztahy mezi ním a Janem Václavem zřejmě nebyly ideální, neboť v roce 1596 Kryštof Šen u zemského soudu žaloval Jana Václava, že ho „ svévolně uvěznil.”¹⁶⁴ Jan Václav, ale uvedl, „že Šen je člověk na poctivosti zmařilý a vězení si zasloužil. ”¹⁶⁵ Správce Šen na třešťském panství znásilňoval a cizoložil a poddaní si na něj stěžovali i u svého pána.¹⁶⁶Šen byl z řejmě později popraven, což vyplývá z textu L. Hosáka, který v souvislosti s Kryštofem Šenem uvádí, že „vrchnosti náleželo i právo po popravených zločincích. ”¹⁶⁷ Dne 22. ledna 1599 prodal Jan Václav ^{158 159 160 161 162 163 164 165 166 167} dům, „na kterým ten lotr Kryštof Sen spolu s tovaryšem svejm Melicharem Kautskejm přeb ejval ”, za 300 rýnských Jindrovi Tochaurovi z Nových domků.¹⁶⁸

O složení městské rady v 90. letech se úřední knihy šířeji nezmiňují, víme pouze, že koncem roku 1597 byl purkmistrem městečka Baltazar Mautner.¹⁶⁹ Za jeho úřadu půjčila rada 29. prosince 1597 deset rýnských Vítovi Pekařovi, který za půjčku ručil vlastním rybníkem. Pokud by částku o příštích Velikonocích nesplatil, rybník měl připadnout do držení pánům starším.¹⁷⁰ Obec i dále pověřovala obyvatele městečka spravováním hodin. V roce 1597 byl pro tento úkol vybrán Toman Fuxa. Ten spravoval hodiny až do října 1598.^{171 172}Tehdy byl vystřídán Kryštofem Krejčím, který hodiny spravoval ještě v roce 1602.¹⁷³

Jan Václav Vencelík se také účastnil prodeje nemovitostí v městečku. „Z dovolením Jeho Milosti urozeného a statečného rytíře, pana Jana Václava Vencelíka z Vrchovišť a na Třešti” koupil 29. prosince 1597 oplocenou zahradu Vondry Partlíčka, pozdějšího obecního pasáka, za 16 rýnských Jindra Látků.^{174 175} Sám Jan Václav prodal 1. ledna 1598 Kryštofu Krejčímu „grunt Poltrubskýho pod hrází rybníka pivovarního.” Dále pak 23. května prodal třešťský pán „místo ležící za domem Vencle Řezníka zároveň s témiž [?] domem až k rybníku k jeho pravému dědičnému jmění a držení témuž Venclovi Řezníkovi” za 15 rýnských, které mu Vencl hned vyplatil.¹⁷⁶

O církevních správcích jsou na přelomu 16. a 17. století zmínky dvě. Roku 1598 si 26. listopadu půjčil od obce dva rýnské kněz Šebestián, v tomto zápise ale není zmíněno, zda se jednalo o faráře či kaplana. V roce 1601 byl třešťským kaplanem kněz Adam, který si 15. července půjčil od obce taktéž dva rýnské.^{177 178}

Dne 14. února 1605 potvrdil Jan Václav Vencelík městečku Třešť právo odúmrti a stanovil jeho podmínky. Každý z obyvatel městečka mohl „s vědomím rychtářovým a nejméně dvou konšelův” svobodně odkázat svůj majetek.^{179 180 181 182} Pokud měšťan „zřízení a poručení o statku svém žádného neučiní, bez dědicův mužského i ženského pohlaví z s tohoto světa sšel”, měl majetek připadnout na nejbližšího příbuzného, a pokud by se na panství nikdo takový nenašel, připadl by

K listině je na modro-žluté šňůrce přivěšena pečeť v dřevěné misce bez víka. Pečeť z červeného vosku je kulatá, o průměru cca 35 mm. Jedná se o erbovní pečeť, pečetní obraz zobrazuje erb Vencelíků z Vrchovišť. Opis ve znění IAN WACZLAW WENCZELYK Z WRCHOWISST j e od pečetního pole oddělen linkou, od kraje pečeti pak vavřínovou větví. Tato pečeť ovšem nebyla jedinou pečetí Jana Václava - známe ještě jednu, která se dochovala ve dvou variantách. Pečeť je oválná, první varianta má rozměry 17x18 mm, druhá 16x18 mm. Jedná se opět o erbovní pečeť s erbem Vencelíků z Vrchovišť, varianty se různí v zobrazení erbovních figur. V pečetním poli se nachází nápis I W W Z W, tedy monogram Jan

Jan Václav Vencelík byl dvakrát ženat, což se dozvídáme z jeho kšaftu, který sepsal 3. února 1606. Jeho první manželkou byla Kateřina Libštejnská z Kolovrat, druhou pak Judita Gerštorfka z Gerštorfu. Jan Václav měl sedm dětí - syna Kryštofa Adama a dcery Annu, Kateřinu, Alžbětu, Maximilianu, Benignu a Margaretu.¹⁸⁶Jim mohl ustanovit poručníky na základě listu mocného, který mu 23. ledna 1602 udělil císař Rudolf II. Jako poručníky určil Jan

Václav svou manželku Juditu Gerštorfku (pokud by se ale znovu provdala, měla být poručenství zbavena), a dále Václava Zahrádeckého z Zahrádek a na Budíškovicích etc., svého bratra Zikmunda Matěje Vencelíka a Petra staršího Cížovského z Čížova a na Batelově. Přál si, aby jeho děti „hned z mládí Pána Boha svého se báti, jeho znáti, milovati a ctíti věděli a všem dobrejm cnostem a mravům je vyučovati a k tomu vísti dali a syna mého Kristofa Adama k umění a učení zdravému vždycky přidrželi, preceptora muo chovajíc učení nepodezřelého, v ta místa ho na učení odsílajíc, kde sem já a páni bratři moji podlé vuole n[ebožtíka] pana otce našeho vodesláni byli (tj. luterská akademie ve Wittenbergu - pozn. autorky), z téhož učení aby odtržen nebyl, také jemu statkuo postúpeno nebylo až ve dvou a

Pokud by se j eho dcery vdávaly, mělo být každé vyplaceno věno tisíc kop míšeňských a dána poctivá výprava, pokud by se nevdaly, přál si, „aby poctivě a slušně na šatech i na stravě chovány byly. ”¹⁹⁰Manželce Juditě odkázal nadvěno 2000 kop míšeňských a věno ^{183 184 185 186 187 188 189 190} 600 kop míšeňských.¹⁹¹ Věno jí mělo být vyplaceno hned po Janově smrti, nadvěno potom ve dvou letech po tisíci kopách míšeňských v každém roce. Dále jí měly zůstat klenoty - „předně holspant,¹⁹¹ který sem (tj. Jan Václav - pozn. autorky) jí při smlúvách svadebních daroval, za tři sta zlatejch, koflík od ouřaduo třešťského pozlacenej, více konvičku od měštek třešťských pozlacenou, prsten s špičatejm dyamentem, druhej prsten též z vysokejm dyamentem a jiné prsteny a klenoty, které prvé její sou. ” Klenoty po Janově první manželce, Kateřině Libštejnské, a „dvanácte růží s rubíny a s perlami i s medají k tomu přináležející, též dvanácte růží s diamenty a s perlami a ty prsteny, které sem (tj. Jan Václav - pozn. autorky) pohromadě od zlatníka jihlavského koupiT” měly být rozděleny mezi jeho dcery.¹⁹⁴„Prsteny dva zlatý s velkejmi s smaragdy, item prsten s širokejm diamentem, kterej mi neboška první manželka má na oddavcích darovala, též prsten starým s smaragdem, kderej mi nynější má nejmilejší manželka též na oddavcích darovala, více prsten jeden zlatej, v kterým jest kámen zafír a v něm jednorožec vyřezaný, též sekryty a pečeti mé a předkuov mejch, tolikéž i ten řetěz zlatej větší od pána z Leskovce koupenej, aby synu mému aneb komuokoli dědici rodu toho muožského pohlaví zuostaly. ”¹⁹⁵

Pokud by Kryštof Adam zemřel bez potomků, mělo panství připadnout Juditě Gerštorfce za předpokladu, že by se znovu neprovdala, a „peníze hotový, co by z s toho statku vyhospodařila a zachovala, ty aby žádnému jinému nežli dcerám mejm dáti a odkázati nemohla. Co se náboženství tkne, pan Zikmund Matěj, bratr muoj, v dosazování kněží a jinejch k tomu potřebách to aby spravoval. ” Po smrti Judity by pak Zikmundovi Matějovi připadlo celé panství.¹⁹⁶

Jan Václav vlastnil rozsáhlou knihovnu. Jestliže by po jeho smrti neexistoval inventář knihovny, měl být hned v přítomnosti některých z poručníků „takovej inventář neb registřík všech těch knih a tractátů shotoven a sepsán.” Inventář měl být vyhotoven dvakrát -„jeden na zámku a druhej za ouřadem třešťským.” Celá knihovna byla odkázána třešťskému duchovenstvu a měla jí být vyhrazena místnost na zámku, nebo v některém z kostelů.^{192 193 194}

Německému kostelu, který byl již tehdy zasvěcen sv. Kateřině (není však zmíněno, zda Sienské, jako dnes, nebo Alexandrijské), odkázal Jan Václav pět set kop míšeňských a pět set kop zlatých „na klenuotí v tom kostele předně kůru a potom i kostela.” Dále také „k duochovenství téhož kostela na ten spusob, aby takovejch pět set zlatejch na věčnej ourok puojčeny a zjištěny byly a takovej ourok neb duochod z s takové summy aby dán neb přidán byl ročně k sluožbě a lepšímu vychování německého kazatele. ” Kolem tohoto kostela měla být postavena zeď. Na závěr si přeje, aby „v Třešti v obouch kostelích v jazyku českém a německém aby slovo boží ustavičně podlé pravdy evangelium svatého a confessí augšpurské, též svátostmi podlé ustanovení a nařízení Krista Ježíše, Syna Božího, aby posluhováno bylo, k tomuo dědice a nápadníky své vysoce napomínám a je

Jan Václav Vencelík zemřel 9. února 1606. Ve svém kšaftu napsal: „Tělo mé, to aby v kostele dolním v Třešti, kdež se slovo Boží jazykem německejm káže, v kůru náležitě pohřbeno a pochováno bylo beze všech zbytečných prachtův, za to žádám. ”¹⁹⁵ Podle svého přání byl pochován v dolním kostele, ve kterém se dochoval jeho figurální náhrobník z červeného mramoru. Na desce j e vyobrazen Jan Václav ve zbroji s mečem v levé ruce a přilbou u pravé ruky. Pod přilbou je vyobrazen erb Vencelíků z Vrchovišť. Po obvodu desku obíhá latinský nápis ANNO 1606 DIE 9 FEBRVARY SVMMVM DIEM PIE IN CHRISTO OBV[IA]T GENEROSVS ET STRENWS HEROS IOHANNES WENCESLAVS WENCZELYK A SARABITZ IN TRIESCHT CVIVS OSSA HOC TVMVLC TEGVNTVR AD TVBAM ANGELI CVM GLORIAM RESVRRECTVRI.^{196 197 198} Náhrobník se dříve nacházel ve vnější zdi kostela. V roce 2001 byl restaurován a následně umístěn do předsíně pod věží kostela sv. Kateřiny.

Ve v nější zdi kostela se nachází ještě jeden figurální náhrobník z období vlády Jana Václava. Bohužel na něm není žádný nápis a tak nelze určit osobu, které patří. Jediným vodítkem je erb s polovičním lvem v levém dolním rohu. Tento erb patří rodu Lipovských z Lipovice. Bohumír Valenta se domnívá, že by se snad mohlo jednat o Václava Lipovského z Lipovice, který byl od roku 1580 úředníkem v Telči u Zachariáše z Hradce.^{199 200} Jestli je v Třešti pohřben Václav Lipovský, nevíme, ale víme, j akou spoj itost měl pohřbený rytíř s Třeští. V roce 1617 je zmiňována nebožka Mandalena Lipovská z Gerštorfu, která tedy byla příbuznou (snad sestrou) Judity Gerštorfky, druhé manželky Jana Václava Vencelíka. V pramenech se Judita píše jako Judita Vencelíková z Gerštorfu,²⁰¹ tedy příjmení převzala po manželovi a predikát si ponechala původní, stejný postup je pak vidět také u její (zřejmě) sestry. Mandalena v Třešti jistě pobývala, neboť koupila dům od matky Albrechta Mautnera.²⁰²

Kryštof Adam Vencelík byl jediným synem Jana Václava Vencelíka. V roce 1606, kdy Jan Václav zemřel, bylo Kryštofovi Adamovi asi dvanáct let. Podle kšaftu jeho otce se mohl vlády ujmout až ve svých 22 letech. Do té doby spravovali třešťské panství poručníci - Judita Gerštorfka z Gerštorfu, Václav Zahrádecký z Zahrádek a na Budíškovicích, Zikmund Matěj Vencelík z Vrchovišť (vlastnil také Kamenici, Chýnov a Novou Bukovou a byl hejtmanem Bechyňského kraje) a Petr Cížovský z Čížova a na Batelově.

Úředníkem na panství byl v roce 1606 Albrecht Mautner. Díky jeho přímluvě byly tesaři Janu Zerzavému od obce půjčeny čtyři rýnské.^{203 204 205 206 207 208} Zápisy v městských knihách dovolují nahlédnout

do obecního hospodaření. R oku 1606 koupili obecní starší za dvanáct kop a šest grošů dva býky. Ti byli dáni „Vondrovi Partlíčkovi k chování do [svátého] Václava. Co na nich přibyde, to k vobci

Na zámku sídlila nejen vdova Judita Gerštorfka s dětmi, ale také bratr zemřelého Jana Václava Zikmund Matěj Vencelík. To je zřejmé ze zápisu v knize vejrunků, kdy „učinili páni starší počet (tj. účet -pozn. autorky) na zámku Jeho Milosti panu Zikmundovi” za dluh za bečky vína. Jednalo se o dluh z 26. led na 1597, tedy z doby vlády Jana Václava. Zajímavé je, že ve svém kšaftu Jan Václav ale tvrdí

Poručníci 14. dubna 1610 prodali vsi, které ležely ve větší vzdálenosti od centra panství. Ves Mysletice byla prodána „panu Janovi Koňasovi z Vydří a na Vydří, erbům a budoucím potomkům jeho k pravému jmění, držení a dědičnému užívání za summu tři tisíce zlatých počtu moravského. ” Kryštofovi z Říčan a na Červeném Hrádku pak prodali „dvůr svobodný ve vsi Roseči s poplužím, s rybníky, lesy, pastvami, pastviščemi, loukami, zákopy, pustou vsí Svojkovicemi, tak jakž mezemi od starodávna vyhraněno jest a neboštík pan Jan Václav Vencelík toho v užívání byl, dvanáctmi lidmi

V obou případech se obě strany dohodly, že smlouvy budou při nejbližším zasedání zemského soudu v Brně vloženy do desk zemských na „náklad sirotčí”.²¹⁶ Stalo se tak v roce 1614.

V městečku se nacházela kovárna. K roku 1605 existuje zmínka o výhni Václava Kováře. Purkmistr a konšelé městečka Třešť prodali 5. října 1610 Havlovi Kovářovi obecní kovárnu za 100 rýnských.

Nejpozději roku 1611 započala stavba české fary. Dne 3. září toho roku bylo „knězi Lukášovi na stavení fary české vydáno z truhly 30 rejnsk[ej]ch.” V roce 1614 ještě nebyla stavba hotova, neboť

24. dubna bylo „odvedeno s truhly obecní Mertlovi Kselovi na stavení domu farního 10 rejnsk[ej]ch.” Dalších deset rýnských bylo od obce

Judita Gerštorfka, Zikmund Matěj Vencelík a Petr Čížovský 1. května 1 61 4 osvobodili a dali za vlastní Janovi Křížkovi „dům Chvojkovský nad kostelem českým ležící i z zahradou k němu přináležející”. Jan Křížek z tohoto domu nebyl až do své smrti ^{209 210 211 212 213 214 215 216}

191

192

193

194

195

196

197

198

199

200

povinen „pánu svému ouroku dávati, kromě berní císařských. ” Stejného roku Zikmund Matěj Vencelík propustil z poddanství Šimona Partlice. Šimon Partlic se narodil jako třetí nejstarší syn Ríhovi Partlíčk ovi a jeho ženě Lidmile. M ěl pět sourozenců: Jana, Matouše, Václava, Marjánu a Petra. Studoval gymnázium ve Zhořelci a stal se vychovatelem synů „Zimního krále” Fridricha Falckého.^{217 218 219 220} Po bitvě na Bílé hoře emigroval, v roce 1621 dokončil studia na univerzitě v Basileji a od roku 1625 působil na akademii v Leydenu.^{221 222}

C írkevním správcem u německého kostela byl roku 1606 Kašp ar Rodt. Ten 9. června „peníze kruntovní skoupil na kruntě téhož Jíry Suchýho jmenovitě sumy 100 rejnsk[ej]ch za 40 rejnsk[ej]ch moravského počtu.” Zajímavé je, že zápis o prodeji gruntovních peněz Jíry Suchého je zapsán v knize vejrunků²²³ a ve stejném znění i v knize zápisů na domy.^{224 225 226 227} Dne 9. června 1616 si také Kašpar Rodt půjčil od obce 20 rýnských. V závěru zápisu je připojena poznámka, že

Kdy přesně začal Kryštof Adam Vencelík samostatně spravovat panství, není jisté. Stalo se tak ale nejdříve v 2. polovině roku 1616 (9. června 1616 je ještě zmiňován Zikmund Matěj Vencelík jako

V roce 1617 zemřel kněz Lukáš, který se zasloužil o stavbu české fary. Od roku 1617 se pak v pramenech objevuje kněz Jeremiáš. Tento si půjčoval vysoké částky nejen od obce, ale také „z kostelní truhlice. ” Místo peněz za dluhy ke kostelu „přijali kostelníci od dvojictihodného kněze Jeremiáše 4 měřice^{228 229 230} ovsa.”^{231 232 233 234}Úředníkem na panství byl roku 1617 stále Albrecht Mautner,

Dne 21. května 1618 udělil Kryštof Adam Vencelík vsím Hvězdovicím a Bukové právo odúmrti a stanovil jeho podmínky. Obyvatelé vesnic získali p rávo odkázat svůj majetek komukoli s vědomím rychtáře a nejméně dvou konšelů. Pokud by nebyl určen dědic a nebylo žádného mužského potomka, měl statek připadnout nej bližšímu příbuznému. Kdyby se žádný příbuzný nenašel, získala by majetek vrchnost. V listin ě jsou také určeny robotní povinnosti, které zahrnovaly senoseče v oboře a na Pouštích a vožení dřeva k pivovaru. Poddaní si vymiňují, „aby jim jídlo jeden den dáváno bylo, ” a také slibují, že chtějí „pilní a dobří hospodáři býti a krunty své (lépěji než prve) opravovati chtějí. ” Pokud by tak nečinili, „jim to obdarování zmrháno a v nic přivedeno bylo.”²³⁵

K listině byla na modro-žlutých šňůrách přivěšena pečeť v dřevěné misce. Kulatá pečeť o průměru cca 35 mm je zhotovena z červeného vosku a j e lehce poškozená. Jedná se o erbovní pečeť, v pečetním poli je zobrazen erb Vencelíků z Vrchovišť. Opis pečeti zní: KRISTOF ADAM WEN[CZ]ELYK Z WRCHOWISST A NA TRZESSTI. Legenda je z obou stran oddělena linkou, kolem okraje pečeti obíhá

Dne 18. června 1618 byly sečteny dluhy kněze Jeremiáše k obci. Jeremiáš za rok svého působení dlužil obci 98 kop a 27 grošů. K tomu ještě „též rukojmové neboštíka Poláka ukázali dluh za ložní šaty u kněze Jeremiáše 10 kop 15 grošů.” Místo aby Jeremiáš dluhy

splácel, půjčoval si dál - hned si půjčil dalších deset kop grošů, 13. srpna 10 rýnských, 24. srpna dalších deset rýnských a 2. září ještě deset kop grošů.^{236 237 238} Své dluhy Jeremiáš splácel v letech 1619-1621

Roku 1618 koupil Filip Jakubů „druhou polovici barevny (neb jeho prvé polovici byla), kteráž sirotkům neboštíka Rice přináležela, od pana purkmistra a pánů za 20 kop míšeňských. ” Kromě příjmí „Barvíř” je tak existence barvířské dílny dalším dokladem, že se v Třešti barvily látky již v 16. a 17. století. O umístění „barevny” se zápis nezmiňuje, mohla se patrně nacházet v dnešní Barvířské ulici.

Třetí pražskou defenestrací 23. května 1618 začalo české stavovské povstání. Zúčastnil se ho také Zikmund Matěj Vencelík²⁴¹ a snad i Kryštof Adam. V roce 1619 byli v Třešti ubytováni vojáci, kterým velel Jindřich Matyáš hrabě z Thurnu.^{242 243} O pobytu vojáků svědčí také zápis v knize vejrunků. Páni starší přijali „od vojáků, kdeří zde leželi, na dluhu sumu 200 rejnsk[ý]ch” a později v témže roce ještě sto rýnských. V knize je také přímá zmínka o Jindřichu

Z roku 1620 pochází další nepřímá zmínka o vrchnostenském pivovaru. Václav Váňovský dlužil na zámku za pivo a byl „skrze tu věc i vězením trestán. ” Dluh 100 rýnských za něj zaplatil Krekor Mlynář. Václav se 21. února 1620 zavázal, že od roku 1634 bude

zmínku o ní uvádí F. Bukvaj k roku 1613. Budova první třešťské školy se nachází naproti kostelu sv. Martina. Dne 15. srpna 1620 je zmíněno, že bylo „půjčeno panu magistrovi 10 rejnsk[ej]ch.” Dne

V roce 1621 byl primátorem města Vít Rejs e r a 11. března 1621 sepsal svůj kšaft. V něm odkazuje svůj dům svému schovanci Jiříkovi Prumrovi, 100 kop míšeňských Janovi Košnarovi z Moravských Budějovic, dále Nikodémovi a Tomanovi Bulíkovým z Jihlavy po 50 kopách míšeňských a Janu Bednáři a Janu Prumrovi

Páni starší o středopostí, tedy 18. března 1621, koupili za pět a půl kopy grošů býka, kterého svěřili „ k chování Vondrovi Partlíčkovi. ”^{244 245 246 247 248 249 250 251 252} Dne 7. září pak městská rada provedla další vyúčtování s dvojctihodným knězem Jeremiášem. K obci dlužil Jeremiáš 42 kop

V městečku fungovala nadále i kovárna. V roce 1623 koupil Vavřinec Kovář od Řehoře Kováře z Jindřichova Hradce výheň za 130 kop míšeňských. Vrchnostenským úředníkem byl nejpozději od ro ku 1623 Jan Šumpetr. Ten 3. července 1623 povolil, aby Matěj Košnar a Hieronym Šmíd půjčili 100 kop míšeňských Maruši Noskové na koupi dvou rybníků.²⁵⁹ Dne 7. března 1624 koupil Jakub Kubový od Šimona Hanzlového „roli svobodnou a nezávadnou, od cihelny až k cestě hodické” za 22 kop míšeňských a půl měřice pšenice.²⁶⁰ Zřejmě tak byla moderní cihelna, vybudovaná ve 30. letech 20. století v Čenkovské ulici,²⁶¹ postavena v místě, kde se nacházela cihelna již v raném novověku.

Dne 28. září 1624 opět obec vydala peníze na spravování hodin, a to čtyři a půl kopy grošů Kryštofovi Krejčímu. K tomu ještě „na volej mu dáno 18 krejcarů. ”²⁶² Ve stejný den také obec vyplatila „komináři za odmetení komínů” tři kopy grošů.²⁶³

Kryštof Adam Vencelík měl za manželku Reginu z Ditrichštejna.²⁶⁴ L. Hosák uvádí, že 15. srpna 1622 byla pokřtěna jejich dcera Zuzana Eleonora,²⁶⁵ nikdo jiný se ale o nějakých potomcích nezmiňuje. Nejisté je také datum úmrtí Kryštofa Adama. V městské knize je již k roku 1623 uváděn jako nebožtík.²⁶⁶ Jeho žena Regina žádala ale až v roce 1626 svého příbuzného, kardinála Františka z Ditrichštejna, zda by mohla pohřbít manžela ve zdejším kostele. František z Ditrichštejna své příbuzné kondoloval, ale píše, že Kryštof Adam nemůže být pochován v kostele, „poněvadž luteráni

⁸ SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Kniha zápisů na domy, 1608-1755, stará sig. 12055, fol. 39r, nezpracováno.

²⁶¹ F. BUKVAJ, Stavební firma Podzimek a synové, in: F. Bukvaj a kol., Třešť 1349-2001, s. 96.

²⁶² SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Kniha vejrunků, 1584-1700, stará sig. 12054, fol. 76r, nezpracováno.

²⁶⁶ SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Kniha zápisů na domy, 1608-1755, stará sig. 12055, fol. 153v, nezpracováno.

v tomto markrabství moravském nemají žádných kostelů. ”²⁶⁷ Zda byl Kryštof Adam mrtev již v roce 1623, nebo zemřel až roku 1626, není jasné. Po roce 1623 se však již jeho jméno v pramenech neobjevuje. Správu panství zajišťoval i ve 20. letech 17. století členové rodiny Šumpetrů, a to Jan Šumpetr, zmiňovaný k roku 1624,²⁶⁸ a Albrecht Šumpetr, zmíněný roku 1626.²⁶⁹ U jména Jana Šumpetera je uvedeno „toho času na Třešti, na místě vrchnosti postaveného. ”²⁷⁰ Tento zápis nasvědčuje tomu, že Kryštof Adam byl zřejmě opravdu mrtev již roku 1623. Regina by pak v roce 1626 žádala o povolení přenést ostatky svého manžela do Třeště.

Stotřicetiletá éra Vencelíků v Třešti skončila v roce 1626. Dalšími majiteli panství se roku 1627 stali Ferdinand František a Jiří Ruprecht, svobodn í páni z Herbersteinu, synové z prvního manželství

²⁶⁷ Moravské korespondence a akta z let 1620-1636, II. díl, ed. František Hrubý, Brno 1937, s. 52.

²⁶⁸ SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Kniha zápisů na domy, 1608-1755, stará sig. 12055, fol. 100v, nezpracováno.

²⁶⁹ SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Nejstarší dochovaná kniha městečka Třešť, 1562-1776, stará sig. 12053, fol. 225r, nezpracováno.

²⁷⁰ SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Kniha zápisů na domy, 1608-1755, stará sig. 12055, fol. 100v, nezpracováno.

Původní erb Vencelíků z Vrchovišť tvoří modré pole se zlatým jednorožcem ve skoku vpravo hledícím, kolčí přilba vpravo natočená se zlato-modrými přikrývadly a korunou, klenotem je vyskakující zlatý jednorožec vpravo hledící.

Obr. 1 Původní erb Vencelíků z Vrchovišť. Votivní obraz Václava Vencelíka, zámecká kaple na zámku v Žirovnici. Foto: autorka.

S nobilitací v roce 1492 získali Vencelíkové také polepšený erb. Nový erb je čtvrcený, v 1. a 4. poli jednorožec ve skoku vpravo hledící, ve 2. poli sedící dravý pták (sokol/jestřáb) vpravo hledící a ve 3. poli chrt s obojkem ve skoku vpravo hledící. Klenotem je rostoucí jednorožec ve skoku vpravo hledící. Dochovaná vyobrazení zobrazují erb na různých typech štítu a s různými přilbami. Také se objevují drobné odchylky v podobě jednotlivých figur.

Obr. 2 Polepšený erb položený na renesančním šítu s turnajovou přilbou. Náhrobník Jana Václava Vencelíka z Vrchovišť, kostel sv. K ateřiny Sienské v Třešti. Foto: Zdeněk Havlíček.

Obr. 3 Polepšený erb položený na kartuši, dravý pták ve 2. poli je vykračující. Náhrobník Kryštofa Vencelíka z Vrchovišť, kostel sv. Martina v Třešti. Foto: autorka.

Obr. 4 P olepšený erb položený na renesančním štítu s turnajovou přilbou. Pečeť Jana Václava Vencelíka, SOkA Jihlava.

Obr. 5 Polepšený erb položený na renesančním šítu, přilbu kvůli poškození pečeti nelze určit, pravděpodobně se ale jednalo také o turnajovou přilbu. Pečeť Kryštofa Adama Vencelíka, SOkA Jihlava.

Obr. 6 Polepšený erb položený na renesančním štítu s turnajovou přilbou. U chrta ve 3. poli není patrný obojek. Zámek Police. Foto: autorka.

Obr. 7 Polepšený erb podle Paprockého z Hlohol. Ve 2. poli je vpravo hledící pták sedící na větvi, chrt ve 3. poli opět postrádá obojek. V klenotu je místo jednorožce zobrazen rostoucí lev ve skoku vpravo hledící. Heinrich

von KADICH - Conrad BLAŽEK, Der Mahrische Adel, Nurnberg 1899, taf. 124.

Jestliže se reliéfní erby liší pouze v drobnostech, pak ale zásadní rozdíly najdeme u barevných vyobrazení erbu. Nejen že jsou rozdílně zobrazeny figury, ale zásadně se liší hlavně tinktury. Světlo do této problematiky by zajisté vnesla nobilitační listina, kterou se ale nepoda řilo dohledat v celém znění.

V Třešti se kolorovaný erb dochoval v jediném exempláři, a to v presbytáři kostela sv. Martina. V 1. a 4. stříbrném poli je zlatý jednorožec ve skoku vpravo hledící, ve 2. stříbrném poli sedící dravý pták přirozené barvy vpravo hledící, a ve 3. červeném poli je stříbrný chrt ve skoku se zlatým obojkem vpravo hledící. Zřejmě turnajová přilba se stříbrno - červenými přikrývadly. Podoba klenotu není patrná.

Obr. 8 Erb Vencelíků z Vrchovišť v presbytáři kostela sv. Martina v Třešti. Foto: Zdeněk Havlíček.

Erb pánů z Vrchovišť v barevném provedení se nachází také na svorníku klenby v Hrádku v Kutné Hoře. V 1. a 4. modrém poli je (původně) zlatý jednorožec ve skoku vpravo hledící, ve 2. stříbrném poli nakročený dravý pták přirozené barvy vpravo hledící a ve 3. červeném poli stříbrný chrt ve skoku se zlatým obojkem, taktéž vpravo hledící.

Obr. 9 Erb pánů z Vrchovišť na svorníku klenby v Hrádku v Kutné Hoře. Foto: Eva Entlerová, BBus (Hons), České muzeum stříbra.

D alší barevné vyobrazení erbu se dochovalo v erbovníku Kryštofa Viléma Haranta z Polžic a Bezdružic. Tento erb má v 1. stříbrném poli zlatého jednorožce ve skoku vpravo hledícího, ve 2. červeném poli sedícího dravého ptáka přirozené barvy vpravo hledícího, ve 3. červeném poli stříbrného sedícího chrta se zlatým obojkem vlevo hledícího a ve 4. zlatém poli stříbrného jednorožce ve skoku vpravo hledícího. Přilba turnajová vpravo natočená se stříbrno - červenými přikrývadly a korunou, v klenotu je stříbrný jednoro žec ve skoku vpravo hledící.

Obr. 10 Erb Vencelíků z Vrchovišť. Erby ctihodné šlechty slavného Království českého. Edice a analýza dvou erbovníků české šlechty z 80. let 17. století, ed. Martina Hrdinová, Praha 2013, s. 352.

Na základě srovnání všech uvedených příkladů víme, že v 1. a 4. poli se nacházel jednorožec ve skoku vpravo hledící, ve 2. poli dravý pták, jehož postavení je v drobnostech rozdílné (sedící, sedící na větvi, nakročený), vždy však hledí vpravo. Ve 3. poli byl zobrazen chrt ve skoku vpravo hledící, pouze v j ediném případě chrt sedí a hledí vlevo. Klenot tvořil jednorožec ve skoku vpravo hledící, v jediném případě se v klenotu místo jednorožce objevuje lev.

Zásadní rozdíly jsou pak v tinkturách užitých při vyobrazení erbů. Uvedené tři příklady se shodují pouze u 3. pole. To je červené a nachází se v něm stříbrný chrt se zlatým obojkem. Dravý pták ve 2. poli má přirozenou barvu, tinktura pole je ve dvou případech stříbrná, v jednom červená. Zatímco jednorožec v 1. poli je vždy zlatý, jednorožec ve 4. poli je na obr. 8 a 9 zlatý a na obr. 10 stříbrný. Na obr. 8 je 1. a 4. pole stříbrné, není však vyloučeno, že původně mohlo být modré, stejně jako na obr. 9. Zlatý jednorožec v modrém poli by pak odpovídal i původnímu erbu před nobilitací Vencelíků z Vrchovišť. Na obr. 10 je 1. pole stříbrné a 4. pole zlaté, což v kombinaci se zlatou a stříbrnou figurou odporuje heraldickým pravidlům.

Příklady erbu na obr. 8 a 9 se kromě tinktury 1. a 4. pole shodují. Připustíme - li, že modrá barva m ohla na fresce v kostele vyblednout, shodovaly by se tyto erby ve všem. Můžeme tedy předpokládat, že správnou podobu erbu zobrazuje obr. 9.

Edice vybraných dokumentů zpřístupňuje texty, které jsou důležité pro studium období vlády Vencelíků z Vrchovišť na Třešti a z nichž bylo v této práci čerpáno. Jedná se o listiny a zápisy z knih uložených v SOkA Jihlava a MZA Brno, v edici jsou řazeny v chronologickém sledu. Pro zpřístupnění textů byla užita metoda transkripce, zejména podle zásad Ivana Šťovíčka a kolektivu.²⁵³

V případě nejistého čtení bylo užito značky [?], u písařských chyb značky [!]. Značka | označuje konec folia. Na místě slov, která jsou nečitelná nebo v textu chybí, je použita značka [...]. Zkratky S^m(svatým/svatém), S^o (svatýho/svatého), gt (jest), m.p. (manu propria), n. (nebožík/nebožka) a Ut S (ut supra) j sou rozepisovány bez upozornění v poznámkovém aparátu, stejně tak označení měnových jednotkek „rejnských” a „míšeňských”. Latinská zkratka ÍB (sexagena) je přepisována slovně jako kopa. V případě více možností čtení koncovky slova je koncovka uvedena v hranatých závorkách. Hranaté závorky jsou užity i pro další autorské zásahy do textu. Kulaté závorky jsou p ůvodní závorky vyskytující se v originálním textu.

Oslovení vyjadřující úctu jsou psána s velkým počátečním písmenem (např. Jeho Milosti). Příjmí mající původ v označení profese j sou psána s velkým písmenem, j elikož není možná j iná identifikace osob. Vlastní jména s nejistým čtením jsou opatřena poznámkou s transliterací. Pravopis předložek a předpon s a z je zachován podle originálu, zachovány j sou také protetické hlásky. Římské číslice jsou přepisovány jako arabské.

Zdeněk ze Šternberka, nejvyšší purkrabí pražský a pán třešťského zboží, uděluje městečku Třešť právo odúmrti. ²

Ve jméno božie amen. Zdeněk z Šternberka, najvyšší purkrabie pražský, pravý dědic a pán zbožie třešťského, k věčné a budúcí paměti známo činím tiemto listem všem nynějším i budúcím, že znamenajíce

prospěch a užitek mých lidí v Třešti a téhož mého městečka rozmnoženie svobod a práv na zachovánie v nich, co moji řečení měšťané v Třešti⁴ chtí skrze mě a mé dědice a potomnie a budúcí náměstky pány Třeště věčně se v nich zachovati a zvláště aby práva nápaduov, řečeného odúmrli ,⁵ mohli požívati, jakožto města královská české země požívají, protož já s mú plnú radú k dřéve řečené plné a hojné svobodě mých věrných v plně svolil sem nynějším i budúcím pójčuji a mocí tohoto listu dávám i obdaruji, aby moji dřéve řečení měšťané v Třešti⁶ dědicuov nemajíce mohli své statky, jměnie svobodně dáti a odkázati, komuž by se jim líbilo, avšak podle práv městečka toho Třeště s vědomím rychtářovým a najmien dvú konšeluov. A jestliže by kto z tohoto světa sšel, žádného poručenstvie neučiniv, tehdy takový statek na najbližšieho přietele přirozeného, kterýž by byl tu na mým zbožie a panství, má spadnúti. Pakli by tu žádného přietele přirozeného neměl, tehdy má ten statek na mě a na mé dědice i potomnie pány Třeště připadnúti. A tyto všecky věci jí psané svoboddání a obdarovanie mé svrchupsaným měštěnóm městečka Třeště jim a jich budúcím mám já i moji budúcí dědice a potomnie ^{254 255 256 257 258} páni Třeště věrně a pravě ctě řádně v celosti zachováme býti bez všelikterakého přerušenie i mých budúcích dědicuov a potomních pání Třeště. Toho na zdrženie a potvrzenie i pro lepší jistotu věčné pevnosti a pro budúcí paměť já svrchupsaný Zdeněk z Šternberka, najvyšší purkrabie pražský, svú sem vlastní přirozenú pečeť dobrovolně s mým vědomím k tomuto listu kázal přivěsiti na svědomie. Jenž jest dán a psán na Vitorazi let božích po narozenie Syna božieho tisícieho čtyřstého šedesátého čtvrtého tu sobotu na slavný hod a den svatého Michala, archanjela božieho,

Smlouva mezi Kryštofem Vencelíkem z Vrchovišť a na Třešti a Eliášem Kosařem, jihlavským měšťanem, o vysazení a obnovení hranic v místě

Léta od narození Syna božího 1561 v středu po hodě slavném Seslání Ducha Svatého^{259 260 261} stala se jest smlouva dobrovolná skrze nás učiněná námi Zachariášem z Hradce a na Tel či, nejvyšším komorníkem Markrabství moravského, jakožto prostředníkem od obou stran vydaným Jindřichem Radkovcem z Mirovic a na Dvorcích, Janem Martínkovským z Roseče a na Budišově, Janem Šindelem z Ebrhartce, Pavlem Šňovicem²⁶² z Ungerfeldu mezi urozeným vladykou panem Kryštofem Vencelíkem z Vrchovišť a na Třešti z jedné a opatrným Eliášem Kosařem, měštěnínem jihlavským, i na místě bratří jeho, též všech poručníkův jejich z strany | druhé a to taková: Jakož jest mezi svrchupsanými stranami rozepře a nevole byla a potok hraniční mezi Hvězdovicemi²⁶³ a Salavicemi ležící a pan Kryštof Vencelík to ukazoval, kterak jest voda z starého toku jemu na škodu svedena a do vsi Salavic uvedena, a tak toho potoku svedeného pan Kryštof Vencelík, jakž od starodávna býval, neužíval. I takto jsme je o to srovnali a s jich obú stran dobrú vůli přátelsky smluvili tak, že pan Kryštof Vencelík s erby a budoucími potomky svými toho potoku počnúc od toho místa, odkudž voda z starého toku k Salavicím jest obrácena, před řezhůru [!]²⁶⁴ až do hranic svých obú dvú břehů i s rybami svobodně beze vší a všeljaké překážky svrchujmenovaného Eliáše Kosaře a bratří a držitelů Salavic nyní i na časy budoucí užívati má | a Eliáš Kosař, a nebo svrchujmenovaní bratři jeho i s budoucími potomky a držiteli Salavic, toho potoku do vsi Salavic tekutého svobodně též bez všeljaké překážky svrchupsaného pana Vencelíka, erbů i potomků jeho nyní i na časy budoucí užívati mají. A teď tok starý, odkaď sou hranice od starodávna šly a j dou, kamením hraničním vysadit i a v hranice sobě obnoviti mají. Tomu na svědomí a pro jisté toho zdržení my nahořepsaný prostředník a smluvčí pečeti své vlastní k těmto smlúvám sme přitisknúti dali a každé straně v jednostejná slova sepsané zanechali. Stalo se léta a dne svrchupsaného.

Císař Maxmilián II. uděluje městečku Třešť tři výroční a jeden týdenní trh.²⁶⁵

Copia deren abender [?]²⁶⁶ in Marcht Triesch Privilegionem et Begnadigungs brieff.

My Maximilian Druhý z Boží milosti volený římský císař, po všechny časy rozmnožitel říše a uherský, český, dalmatský²⁶⁷ etc. král, arcikníže rakouské, margrabě moravský, lucemburské a sleské kníže a lužický margrabě etc. oznamujem tímto listem všem, že jsme od slovutného Kryštofa Vencelíka poníženě prošeni, abychom městečku jeho Třešti tři jahrmarky roční a trch téhodní dáti a znovuvysaditi ráčili. K j ehožto snažné prozbě nakloněni j souce s dobrým rozmyslem naším jistým vědomím mocí královskou v Čechách dočtenému městečku Třešti ty tři jahrmarky roční, totiž první v sobotu po středopostí^{268 269}, druhý ten den před Navštívením blahoslavené Panny Marie a třetí na den svatého Šimona a Judy²⁷⁰ s frejunkem²⁷¹ obyčejným, tolikéž taky trch téhodní na každú sobotu znovu vysazovati a dávati ráčíme. Chtíce tomu, aby obyvatelé městečka Třeště tak, j ak j iná města a městečka v Margrabství moravském svých jarmarkův a trhův téhodních užívají, buď z práva, neb z obyčeje, též užívati moc měli. Protož přikazujem všem obyvatelům a poddaným našim ze všech stavův Margrabství moravského nynějším i budoucím věrným milým, abyste již | psané obyvatele městečka Třeště nynější i budoucí při těch jarmarcích ročních a trhu téhodním jměli, drželi a neporušitedlně nyní i na časy budoucí zachovali, žádných jim v tom překážek nečiníce, ani komu j inému činiti dopouštěj íce pod uvarování hněvu a nemilosti naše císařské a dědičně našich budoucích králův českých. Však proto chceme, aby toto naše, těch j ahrmarkův a trhu téhodního, nadání a znovu vysazení jednomu každému bez újmy a škody na jeho spravedlnosti bylo. Tomu na svědomí pečeť naší císařskou k tomuto listu přivěsiti jsme rozkázati ráčili. Dán na Hradě našem pražském v pondělí po obrácení svatého Pavla na víru léta Páně tisícího pětistého sedmdesátého a království našich římského osmého, uherského sedmého a českého dvacátého druhého etc.

Kryštof Vencelík z Vrchovišť prodává deset nových domů Markusovi Tohaurovi, Honz Kerličářovi, Jindrovi Tohaurovi, Matějovi Antonovi, Bartošovi Antoňovi, Honz Síšařovi a Lukášovi Sindrysovi po 50 rýnských, které mají po třech rýnských splácet v den svatého Jiří.^{272 273 274 275}

Léta Páně [15]78 v pondělí po svat[ý]m Jakubě, apoštolu božím, od urozeného pána Kryštofa Vencelíka z Vrchovišť etc. prodáno deset domů v nově na po svatým²³ vystavených, zejména těmto osobám: Markusovi Tohaurovýmu, Honz Kerličářovi, Jindrovi Tohaurovýmu, Matějovi Antoňovýmu, Bartošovi Antoňovýmu, Honz Šíšařovi,

Lukášovi Šindrysovi, jmenovitě jeden každý dům za 50 rejnsk[ej]ch, kderéž ty domy nadepsaný osoby anebo jiní držitelé po nich počnouc léta etc. [15]79 při svat[ý]m Jiří jeden každý po 3 rejnsk[ej]ch položiti, a potom při každým svat[ý]m Jiří až do vyplnění padesáti rejnsk[ej ]ch [s]praviti a vyplatiti mají etc.

Léta etc. [15]79 při svat[ý]m Jiří položeno od nadepsanejch osob vejrunků 30 rejnsk[ej]ch.

Léta etc. [15]80 při svat[ý]m Jiří položeno od nadepsanejch osob vejrunk 30 rejnsk[ej]ch.

Léta etc. [15]81 při svatým Jiří položeno od nadepsanejch osob vejrunk 30 rejnsk[ej]ch.

Léta etc. 1582 při času svatého Václ ava^{276 277 278 279 280} od urozeného pana Davida Longa s Kvancendorfa, na ten čas ouředníka na Třešti, prodán jest dvůr starý ve vsi Hodicích Jakubovi Ferdinandovi, tkalci, jmenovitě

po 3 rejnsk[ej]ch položiti má a potomně při každém novém létě po 3 rejnsk[ej]ch až do vyplnění nadepsaný sumy etc.

Léta etc. [15]84 při novým létě položen vejrunk 3 rejnsk[ý]. Dány do truhlicí.

Etc. léta etc. [15]87 položil vejrunk od Jakše 3 rejnsk[ý]. Dány do truhlice.

Etc. léta etc. [15]88 při novým lítě položil Jakeš 3 rejnsk[ý]. Dány do truhlice.

Léta etc. [15]89 při novým lítě položil Jakeš 3 rejnsk[ý]. Dány do truhlice zelní [?].

Léta etc. [15]90 položil Ferdinand 3 rejnsk[ý]. Vzali je páni poručníci. Léta etc. [15]91 položil Ferdinand 3 rejnsk[ý]. Vzali je páni poručníci. Léta [15]92 položil Ferdinand pánu k ruce 3 rejnsk[ý].

Jakub Jan a jeho syn Lorenc žádají, aby bylo do městských knih zapsáno, že Lorenc koupil od svého otce Jakuba dům a že zaplatil celou částku.²⁹

Léta 1583 Jakub Jan a Lorenc, syn jeho, požádali sou nás, aby se jim do měských knih zapsalo, jak jest Lorenc Jan od o [t]ce svého dům se všemi nábydky, na kterým bydlí, podly Jakuba Písaře koupil, že jest jej podly smlouvy zaúplna zaplatil a doplatil. Stalo se v outerý po Velikonoci³⁰ před pur [k] mistrem, toho času Pavla Švuba a konšelů Krekora Soukeník[a], Šimona Pekaře, Motle Řezníka, Tomana Šemberkara a Pratle Hortmona léta svrchupsaného. ^{281 282}

Léta Páně 1584 v pátek po památce Nanebevzetí Panny Marie stala se smlouva a trh dokonalý mezi panem purkmistrem a konšely měst[ečka] Třeště z jedné a Kryštofem Rešem, lazebníkem, strany druhé a to

jmenovanému Kryštofovi Rešovi za sumu 90 rejnsk[ej]ch. Závdavku ihned téhož svr[c]hupsaného léta den památný svatého Václava příštího dotčený Kryštof Reš 10 rejnsk[ej]ch položiti má a potomně př i témž termínu svatováclavským^{283 284 285 286} každého roku vejrunkův po 4 rejnsk[ej]ch až do té svrchupsané sumy vyplnění častopsaný Kryštof Reš svrchupsaným panu purkmistru a konšelům dáti povinen bude. Pro lepší jistotu tato smlouva do těchto knich vepsána jest. Stal o se léta a dne svrchupsaného etc.

Kněz Řehoř koupil od Kunhuty, vdovy po nebožtíku Braclovi, dům za 96 kop míšeňských, z nichž ještě zbývá doplatit 24 kop míšeňských. Kunhuta Braclová se zavazuje, že bude po 5 kopách míšeňských ročně střídavě splácet dluhy Janovi Krejčímu, kterému dluží 15 kop míšeňských, a synům po nebožtíku Simonovi Kubovi, kterým dluží

Léta etc. [15]85 v pátek po památce stětí sv. Jana^{287 288} stalo se jest porovnání strany prodaje domu Braclovskýho mezi ctihodným knězem Řehořem, toho času správcem naším církevním, s jedné a Kunhutou, pozůstalou vdovou po nebožtíkovi Braclovi z strany druhé a to taková: Jakož jest koupil dotčený kněz Řehoř tejž dům Braclovský za sum u 120 kop, vše míšeň[ských], na kterejžto prodaj domu jmenovaný kněz Řehoř závdavku a potomně vejrunky i nětco peněz na gruntu skoupených tak, až se toho všeho již 96 kop míšeňských vyplnilo, jest položil a spravil. Co se pak vostatku sumy, totiž 24 [ kop], dotýče, ty svrchupsaný kněz Řehoř na touž koupi domu klásti povinen jest. I jsouc dotčená Braclová dlužníkům svým, jmenovitě Janovi Krejčímu 15 kop míšeňských a synům pozůstalým po nebožtíkovi Šimonovi Kubovi 9 kop míšeňských, dluhem spravedlivým povinna. A nemaje jim čím takového dluhu platiti, i ukázala jest na témž domě, aby jim po rocích, totiž jednomu jeden rok a druhému druhej rok, až do vyplnění dluhův svrchupsaných²⁸⁹ kladeno bylo, jest ukázala. Tento zápis při přítomnosti a dovolení kněze Řehoře a Kunhuty, pozůstalé vdovy po týmž nebožtíkovi Braclovi, i také ouředních osob Šimona Pekaře, Vencle Švoba, Gregora Soukeníka, Motle Řezníka. Stal se jest, actum léta a dne svrchupsaného.

Jan Václav Vencelík z Vrchovišť a na Třešti prodal Jonákovský dům se vším příslušenstvím Jindrovi Tochaurovi za 300 rýnských a potvrzuje, že sum a byla celá zaplacena.^{290 291}

Jan Václav Vencelík z Vrchovišť a na Třešti etc. prodal sem dům svůj slove Jonákovskej (na kterým ten lotr Kryštof Šen spolu s tovaryšem svejm Melicharem Kautskejm přeb ejval) za sumu hotovou 300 rejnsk[ej]ch, jeden rejnsk[ej] za 30 gro šů míšeňsk [ej]ch a jeden groš za 7 denárů míšeňsk [ej]ch počítajíc, poddanýmu svýmu Jindrovi Tochaurovi z Nových domků se vším k tomu domu od starodávna příslušenstvím a jak sem ho sám v držení byl, vym i ňuji tolik zahradu proti Víta Barvíře stodole za městečkem, kde se k Hodicím jede, a na louce k tomu gruntu náležející na Pouštích některé sosně, která by se k trubám hoditi mohly. Kteroužto sumu, totiž 300 rejnsk [ej]ch, jsem od něho podle trhu scela a za úplna přijal. Actum ut supra.

Jan Václav Vencelík z Vrchovišť a na Třešti uděluje městečku Třešť právo odúmrti a stanovuje jeho podmínky. ²⁹²

Já Jan Václav Vencelík z Vrchovišť a na Třešti, pravý pán dědičný zboží třešťského, i svejmi erby a budoucími potomky k věčné paměti známo činím tímto listem přede všemi, kdežkoli čten anebo čtouci slyšán bude, že jsou opatrní purkmistr a konšelé i všecka obec měst[ečka] mého Třeště, poddaní moji věrní milí, přede mne předstoupili a obdarování, kderéž jim od předešlých panův a držitelův téhož statku, jakož to od dobré paměti Jeho M ilosti urozeného pána pana Zdeňka z Šternberka a na Konopišti, toho času nejvyžšího purkrabí Hradu pra[ž]ského, svobody odoumrti dáno jest i také potvrzení téhož odoumrti od urozeného a statečného rytíře, dobré paměti pana Václava Vencelíka z Vrchovišť a na Žirovnici, držitele a pána statku třešťského, pana praděda mýho, tolikéž od dobré paměti od urozeného a statečného rytíře pana Kryštofa Vencelíka z Vrchovišť a na Třešti, někdy pana otce mého milého, ukázali. Mne prozbami mnohými pokornými a poddanými za to j sou prosili, abych j im takové odoumrti (kderé od předešlých předkův mých sobě dané mají) milostivě a laskavě jako pravý pán jejich dědičný stvrdil a upevnil. Kdež já svrchupsaný Jan Václav Vencelík z bedlivosti nahlidší v touž milost a obdarování jim od předkův mých danou, obzvláštně pak u sebe rozváživší nemalý prospěch témuž měst[ečku] (i obyvatelům v něm poddaným mým rozmnožení jejich bejti) k jejich snažné a poddané prozbě naklon[ěn] jsouc i poznávajíce, že se ke mně vždycky jako ku pánu svému věrně a poddaně chovají, s dobrým rozmyslem a radou krevních panův a přátel svých j akožto pravý pán j ej ich dědičný takové obdarování odoumrti j im od předkův mých dané z obzvláštní

lásky potvrzuji a mocí listu tohoto témuž měst[ečku] Třeš ti, obyvatelům v něm též odoumrti od sebe i na místě dědicův a budoucích mých pánův a držitelův zboží třešťského (mocně dávám) je v tom osvobozuji toho, aby užívati mohli, jaké jiná města královská v Čechách, též i v Moravě,²⁹³ a to v tomto spůsobu, aby každý z obyvatelův často jmenovaného měst[ečka] Třeště buďto za zdravého života, nebo na smrtedlné posteli statek svůj a jmění, jakýžkoli mohovitý i nemohovitý, ovšem nic nevyměňujíc, komuž by mu se líbilo a zdálo, podle práva téhož měst[ečka] s vědomím rychtářovým a nejméně dvou konšelův zříditi svobodně pryč dáti a odkázati mohl. Jestliže by se pak kdy trefilo a kderý z svrchu jmenovaných měšťanův zřízení a poručení o statků svém žádného neučiní, bez dědicův mužského i ženského pohlaví z s tohoto světa sešel, tehdy ten statek všecken bez všelijaké překážky mé dědicův a potomkův mých, najbližšího krevního příbuzného přítele, kderý by se podle uznání na mém panství najíti a vyhledati mohl právem listu tohoto vlastně spadnouti má. A pakli by žádného krevního příbuzného přítele se tu nenacházelo, tehdy ten a takový statek na mne a mé dědice i potomní pány třešťské právem připadnouti má. Kdež já, nadepsaný Jan Václav Vencelík z Vrchovišť, slibuji za dědice a budoucí mé potomní pány třešťské a k nim té celé dokonalé důvěrnosti j sem, že toto mé potvrzení (j ak slovo od slova v tomto listu psáno j est a v sobě obsahujíc zavírá) jim měšťanům třešťským i budoucím potomkům jejich bez porušení a všelijakých chytrostí a obmyslův lidských pravě, věrně křesťansky zdrží a j e při té milosti mé zachovají na časy budoucí a věčné. Toho všeho na zdržení i pro lepší j istou dokonalou budoucí zůstavající neporušenou pevnost a paměť já často jmenovaný Jan Václav Vencelík pečeť svou přirozenou dobrovolně s mým j istým vědomím a vůlí k tomuto listů mému rozkázal sem přivěsiti. Jenž jest dán a psán na Třešti léta od narození Syna božího tisícího šestistého pátého v pondělí den svátého Valentina, to jest štrnáctého dne měsíce února počítajíc.

Judita Vencelíková z Gerštorfu a na Třešti, Zikmund Matěj Vencelík z Vrchovišť na Kamenici, Chýnově a Nově Bukové, Petr Čížovský z Čížova a na Batelově jako poručníci po Janovi Václavovi Vencelíkovi osvobozují dům Jana Křížka od placení daní vrchnosti,

My Judith Vencelíková z Gerštorfu a na Třešti, Zikmund Matěj Vencelík z Vrchovišť na Kamenici, Chýnově a Nové Bukové, hejtman kraje bechyňského etc., Petr Čížiovský z Čížiova a na Batelově etc., mocní otcovští poručníci dětí a statku pozůstalého po dobré paměti urozeném a statečném rytíři panu Janovi Václavovi Vencelíkovi z Vrchovišť a na Třešti etc., vyznáváme tímto listem přede všemi, že z dobrým naším rozmyslem a společným snešením Janovi Křížkovi za jeho věrné a pilné n e božtíku pánu činěné služby dům C hvojkovský nad kostelem českým^{294 295} ležící i z zahradou k němu přináležející osvobozujeme a za vlastní dáváme etc., aby Jan Křížek do své smrti neb yl z něho povin n en pánu svému a ouroku dávat i, kromě berní císařských etc. Tento zápis se stal s naším jistým, svrchupsaných osob, dovolením do těchto knich městských. Actum 1. dne máje Anno 1614 etc.

Porovnání mezi Albrechtem Mautnerem, úředníkem na Třešti, Pavlem Mautnerem, měštěnínem z Jindřichova Hradce, a Danielem, Václavem a Janem, jejich bratry, o dům po nebožce jejich matce. ²⁹⁶

Léta 1617 3. dne octobris v přítomnosti pana Víta Rejsera, primátora měst[ečka] Třeště, Nikodéma Švoba a Jana Šumpetra stalo se porovnání přátelské mezi slovutným pánem Albrechtem Mautnerem, ouředníkem na Třešti, z strany jedné a slovutným pánem Pavlem Mautnerem, měštěnínem z města Hradce Jindřichova, i na místě druhých nepřítomných Daniele, Václava a Jana, vlastních bratří Mautnerův, též také společně všech švakrův z strany druhé a to o nápad po dvou bratřích Danielovi a Václavovi Mautneřích. I tolikéž

0 dům po nebožce máteři j ej ich pozůstalý, kderýž j est nebožka paní Mandalena Lipovská z Kerštorfu etc. za hotové peníze od ní koupila, ty a takové peníze, jak na díl dvou bratří svrchupsaných, tolikéž

1 za dům po nebožce máteři jejich, nadepsaný Albrecht Mautner jim k rozdělení v díly položil i od sebe jest náležitě odvedl a díl svůj na domě svém převzal. A tak dům svůj, na kderémž bydlí, vočistil, že žádnému z bratřích ani z švakrův na něm nic nepozůstává a na nic více se potahovati nemá etc., ale kdyby z své dobré vůle | kšaftem nětco z přátel někomu odkázal, toho užíti má etc. Tento zápis se stal do kněh městských z dovolením pana purkmistra a pánův dne ut supra etc.

Kryštof Adam Vencelík z Vrchovišť a na Třešti uděluje vsím Jezdovice a Buková právo odúmrti a stanovuje robotní povinnosti. ²⁹⁷

Já Kryštof Adam Vencelík z Vrchovišť a na Třešti, pravý dědičný pán zboží třešťského, i svejmi erby a budoucími potomky k věčné paměti známo činím tímto listem přede všemi, kdež čten anebo čtouc [slyšen]²⁹⁸ bude, že jsou rychtářové, konšelé i vš echna vubec^{299 300} ze vsi Hvězdovic a Bukový, pod [d] aní moji věrní milí, přede mě předstoupili, mne prozbami pokornými a podd[anými] prosili, abych jim svobody odoumrti jako [městečku] Třešti milostivě a laskavě j ako pán jejich dědičný z milosti daroval. Kdež já, svrchupsaný Kryštof Adam Vencelík etc., z bedliv[osti ...] v touž milost a obdarování obzvláštně [...] u sebe rozváživší nemalý prospěch týmž napřed oznamujem vesnicím poddaným mým k jejich snažné a poddané prozbě nakloněn [...] znamenajíce, že se ke mně vždycky jako ku [pánu sv]ému dědičnému věrně a poddaně chovali a chovají. Z dobrým rozmyslem a radou krevních pánův a přátel svých jakožto dědičný pán j [ejich] takové obdarování odoumrti jim z obzvl[ášt]ní lásky mocí listu tohoto týmž svrchupsaným vesnicím a obyvatelům v nich též odoumrti od sebe i na místě dědicův a budoucích [a potomních] pánův a držitelův zboží třešťského (m[...] z milosti dávaný) je v tom osvobozuj i toho, aby užívati mohli, a to v tomto spůsobu, aby každý z obyvatelův často jmenovaných [vesnic] buďto za zdravého života nebo na s[mrtedlné posteli] statek svůj, jmění jakýžkoli mohovitý i nemohovitý, ovšem nic nevyměňujíc, komuž by se líbilo a zdálo s vědomím rycht[áře a] nejmíně dvou konšelův z[...] odkázati mohl

etc. Jestliže by se kdy trefilo a který z svrchujmenovaných sousedův zřízení a poručení o statku svém ž[ádného neučinil] a bez dědicův mužského [z toho světa sšel ...] ten statek všechen bez všelijaké překážky mé, dědicův a potomkův mých na něj bližšího krevního příbu[zného], kterej by se podle uznání [... vl]astně spadnouti má etc. Na proti tomu zase týž poddaní moji z týchž vesnic Hvězdovic a Bukový jakož [tomu] za pánův třešťských obyčej [... pod ]daným mým při každé robotě jísti dávali (však mimo nádeníky, kderým se jísti dává a na den platí). Nyní od toho dobr[...] milost jsou upustili kromě [... sen] asečí trávy v oboře a na seči v Pouštích to jsou si vymínili, aby jim jídlo jeden den dáváno bylo. Týž také ti poddaní [...] kázali se mě, že pilní a dobří hospodáři býti a krunty své (lépěji než prve) opravovati chtějí.³⁰¹ Co se tkne vožením dřev k pivovaru, že nikdá obmeškávati i jiného [...] všelijakými robotami nechtějí. A [kd]yby žádnýho krevního příbuzného přítele se tu nenacházelo, tehdy ten a tak ový statek na mne a mé dědice i potomní pány třešťské [právem] připadnouti má etc. Kdež já nadepsaný [Kryštof Adam Vencelík z Vrchovišť slibuji za dědice a budoucí mé potomní pány třešťské a k nim ty celé a dokonalé důvěrnosti [...] mé [?] potvrzení, jakž slovo od slova v tomto [listu p]sáno jest a v sobě obsahujíc zavírá, jim sousedům i budoucím potomkům jejich bez porušení a všelijakejch chytrostí [...] lidských věrně a křesťansky zdrží a je [při] této milosti mé zachovají na časy budoucí a věčné etc. Toho všeho nazdržení i pro lepší jistou dokonalou budoucí zůstávajíc [...] pravost a paměť já často jmenovaný [Kr]yštof Adam Vencelík z Vrchovišť pečeť svou přirozenou dobrovolně s mým jistým vědomím k tomuto listu mému rozkázal s[em přivěsiti]. Jenž jest dán a psán na Třešti v pondělí před Nanebevstoupením Krista Pána léta Páně tisícího šestistého osmnáctého počítajíc etc.³⁰²

Cílem této bakalářské prace bylo podat ucelený pohled na dejiny mesta a panství Třešť v letech 1493 -1627, a to nejen v rovině vrchnostenské, ale i městské a církevní správy. K tomu byly využity zejména úřední knihy z fondu AM Třešť, jejichž informační hodnota dosud nebyla plně využita. V práci je také čerpáno z pamětní knihy Zachariáše z Hradce, která dokládá vztahy se sousedním panstvím Telč. O existenci této knihy nikdo z mých předchůdců zřejmě nevěděl, neboť informace z ní jsou pro třešťské dějiny zcela nové.

Díky studiu městských knih byl objasněn vztah „neznámého rytíře”, zřejmě Václava Lipovského z Lipovice, k městu Třešť, a to zjištěním, že manželka tohoto neznámého muže, byla (snad) sestrou Judity Geršto rfky, druhé manželky Jana Václava Vencelíka. S využitím pomocných věd historických byl také vyvrácen názor, že fresky v presbytáři kostela sv. Martina pochází z konce 15. století, neboť na vyobrazeném erbu se nachází heraldický prvek uplatňující se až od k once 16. století.

Během 130 let se v Třešti vystřídalo pět generací Vencelíků. Václav Vencelík panství koupil, Matěj Vencelík významně rozšířil, když získal vsi Hodice, Bezděkov, Stajiště, Rosíčku, Mysletice a pustý Lovětín. Největšího rozkvětu se město a panství dočkalo za Kryštofa Vencelíka, který nechal tvrz přestavět na zámek, věnoval se úpravám kostela sv. Martina, nechal vystavět nové měšťanské domy, založil pivovar atd. Udržoval také styky se Zachariášem z Hradce, nejvyšším komorníkem Markrabství moravského, který byl jedním z nejvýznamnějších šlechticů 2. poloviny 16. století. Jan Václav Vencelík dokončil přestavbu zámku a stavbu kostela sv. Kateřiny, přinesl do Třeště myšlenky humanismu a shromáždil velké množství knih. Za posledního Vencelíka, Kryštofa Adama, se panství zmenšilo a celkově začal j eho úpadek.

Krátké statě, které byly o dějinách Třeště v období vlády Vencelíků z Vrchovišť dosud napsány, se zabývaly pouze správou vrchnostenskou, případně církevní. Tato práce se dotýká také správy městské a snaží se přiblížit život v městečku, i když pouze ve světle finančních transakcí. Příjmí obyvatel městečka pak dokazují, že se v T řešti nacházeli zástupci různých řemesel.

Vedle podrobně zpracovaných dějin Třeště ve 20. století se nachází množství témat ze starších děj in Třeště, kterými se dosud nikdo hlouběji nezabýval. Z těchto témat se k bádání nabízí např. podrobnější popis památek ve městě, biografie držitelů panství, či významných rodáků, nebo oblast náboženského života města. Tato témata si jistě zaslouží větší pozornost badatelů, neboť období nej většího rozkvětu a slávy města nastalo v době předbělohorské a památky z této doby patří k nejvýznamnějším ve městě.

Archivní prameny

fond Rodinný archiv Podstatských-Lichtenštejnů Telč (G263), inv. č. 56, kart. 1. fond Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi (G125), pečeť č. 929. fond Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi (G125), pečeť č. 1848.

fond Archiv města Třešť, Listina Jana Václava Vencelíka z Vrchovišť ze 14. 2. 1605 o právu odúmrti, nezpracováno.

fond Archiv města Třešť, Listina Kryštofa Adama Vencelíka z Vrchovišť z 21. 5. 1618 o právu odúmrti, nezpracováno.

fond Archiv města Třešť, Nejstarší dochovaná kniha městečka Třešť, 1562-1776, stará sig. 12053, nezpracováno.

fond Archiv města Třešť, Kniha vejrunků, 1584-1700, stará sig. 12054, nezpracováno.

fond Archiv města Třešť, Kniha zápisů na domy, 1608-1755, stará sig. 12055, nezpracováno.

fond Archiv města Třešť, Sirotčí kniha, 1585-1610, stará sig. 12063, fol. 68r, nezpracováno.

fond Brázda Karel, písemná pozůstalost, inv. č. 50, kart. 18, složka Majitelé třešťského panství, fol. 2.

fond Brázda Karel, písemná pozůstalost, inv. č. 50, kart. 18, složka Majitelé třešťského panství, fol. 78.

fond Brázda Karel, písemná pozůstalost, inv. č. 50, kart. 18, složka Vencelíkové z Vrchovišť 1486-1682, podsložka Vencelíkové z Vrchovišť, fol. 1.

Edice archivních pramenů

Archiv český čili Staré písemné památky české i moravské XI, ed. Josef Kalousek, Praha 1892.

Archiv český čili Staré písemné památky české i moravské XXXIII, ed. Jaromír Čelakovský, Praha 1918.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae II, ed. Gustav Friedrich, Pragae 1912.

Die Landtafel des Markgrafthumes Mahren (1348-1466). Brunner Cuda, edd. Josef Chytil, Petr Chlumecký, Karl Demuth, Adolf Wolfskron, Brun 1856.

Erby ctihodné šlechty slavného Království českého. Edice a analýza dvou erbovníků české šlechty z 80. let 17. století, ed. Martina Hrdinová, Praha 2013.

Moravské korespondence a akta z let 1620-1636, II. díl, ed. František Hrubý, Brno 1937.

Moravské zemské desky II, kraj Brněnský 1480-1566, ed. Tomáš Kalina, Praha 1950.

Moravské zemské desky III, kraj Brněnský 1567-1641, ed. Miloslav Rohlík, Praha 1955.

Pečeti šlechty české, moravské a slezské. Příloha Časopisu Společnosti přátel starožitností českých v Praze, roč. XIII. - XIX., ed. Antonín Masák, Praha 1911.

Regesta chronologico-diplomatica Friderici III. Romanorum imperatoris (Regis IV.), ed. Joseph Chmel, Wien 1840.

Literatura

BRYCHTA, Zdeněk, Farní kostel sv. Martina v Třešti (stručně), in: Jan Kessler, Pamětihodnosti Třeště a okolí, Třešť s. d., s. 137-139.

BRYCHTA, Zdeněk, Filiální kostel sv. Kateřiny Sienské zvaný dolní v Třešti (stručně), in: Jan Kessler, Pamětihodnosti Třeště a okolí, Třešť s. d., s. 140-143. BUBEN, Milan, Encyklopedie heraldiky, Praha 2003.

ČECH, Vladimír, O starých dolech na stříbrnou rudu mezi Jihlavou a Pelhřimovem na Českomoravské vysočině, in: Sborník Ústředního ústavu geologického, svazek XIX, oddíl geologický, Praha 1952, s. 117-136.

ČORNEJ, Petr - BARTLOVÁ, Milena, Velké dějiny zemí Koruny české VI., Praha -Litomyšl, 2007.

ČORNEJOVÁ, Ivana a kol., Velké dějiny zemí Koruny české VIII., Praha - Litomyšl, 2008.

DŘÍMAL, Jaroslav - ŠTARHA, Ivan (edd.), Znaky a pečeti jihomoravských měst a městeček, Brno 1979.

Heslo list mocný, in: Ottův slovník naučný. Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí XVI, Praha 1900, s. 116.

Heslo Vencelík, in: Ottův slovník naučný. Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí XXVI, Praha 1907, s. 535-536.

HLEDÍKOVÁ, Zdeňka - JANÁK, Jan - DOBEŠ, Jan, Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost, Praha 2007.

HOFFMANN, František, Středověké město v Čechách a na Moravě, Praha 2009. HOFMANN, Gustav, Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy, Plzeň - Sušice, 1984.

HOSÁK, Ladislav, Zámek v Třešti, in: Vlastivědný sborník Třeště a okolí, red. Helena Štumarová, Třešť 2005, s. 23-30.

HOSÁK, Ladislav - ŠRÁMEK, Rudolf, Místní názvy na Moravě a ve Slezsku I., A— L, Praha 1970.

CHOCHOLÁČ, Bronislav, Selské peníze. Sonda do finančního hospodaření poddaných na západní Moravě koncem 16. a v 17. století, Brno 1999.

JEŽEK, Rudolf, Nový pohled na nejstarší dějiny města Třeště, in: Vlastivědný sborník Třeště a okolí 8, Třešť 1978, s. 23-26.

JEŽEK, Rudolf, Třešť - pracoviště a bojiště, in: Šest set let městečka pod Špičákem, ed. Rudolf Ježek, Havlíčkův Brod 1959, s. 28-38.

von KADICH, Heinrich - BLAŽEK, Conrad, Der Mahrische Adel, Nurnberg 1899. KLABOUCH, Jiří, Manželství a rodina v minulosti, Praha 1962.

KOZÁKOVÁ, Anděla, Právní postavení ženy v českém právu zemském, Praha 1926. KUČA, Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VII. díl: Str-U, Praha 2008.

MALÝ, Karel a kol., Dějiny českého a československého práva do roku 1945, Praha 2003.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Praha 2007.

PROFOUS Antonín, Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny díl II., CH-L, Praha 1949.

RICHTER, Václav, K nejstarším dějinám Třeště, Časopis Společnosti přátel starožitností 61, 1953, s. 7-37.

RICHTER, Václav, Zrození Třeště, in: Šest set let městečka pod Špičákem, ed. Rudolf Ježek, Havlíčkův Brod 1959, s. 11-15.

ŠPLÍCHAL, Václav - VÍTEK, Miloslav, Papír a ruční papírny v Jihlavě a kraji Vysočina, Jihlava - Pelhřimov 2010.

ŠTARHA, Ivan, K vývoji správy poddanských měst, městeček a vesnic jižní Moravy, in: Poddanská města v systému patrimoniální správy, Ústí nad Orlicí 1966, s. 53-62. ŠTREJN, Zdeněk, Staré stříbrné doly na Třešťsku, Jihlava 1966.

ŠŤOVÍČEK, Ivan a kol., Zásady vydávání novověkých historických pramenů z období od počátku 16. století do současnosti. Příprava vědeckých edic dokumentů ze 16.-20. století pro potřeby historiografie, Praha 2002.

VALENTA, Bohumír, Záhadný náhrobek rytíře, in: Vlastivědný sborník Třeště a okolí 8, Třešť 1978, s. 27-30.

VOREL, Petr, Velké dějiny zemí Koruny české VII., Praha - Litomyšl, 2005. ZMRZLÍKOVÁ-BRETTSCHNEIDEROVÁ, Šárka M., Příspěvek k dějinám přijetí gregoriánského kalendáře na Moravě, Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci 3, 1963, č. 111, s. 14-18.

Internetové zdroje

z Osečan, Jan 12 z Ousuší a na hamru v Ostrově a Valu, Albrecht Valovský 20

40, 41, 62 62

24, 57 24, 55

viz Šemberkar, Toman 38, 39 19, 53

19, 28, 53, 58 viz Tohaur, Jindra 8

9, 10 16

20 39

z Valdštejna a na Brtnici, Hynek Brtnický z Valdštejna a na Polici, Jan Lhošle Brtnický Váňovský, Václav

Archivní prameny

A1 Listina Zdeňka ze Šternberka o právu odúmrti A2 Opis trhového privilegia císaře Maxmiliána II.

Genealogie

Mapové přílohy

M1 Rozsah panství M2 Rozsah panství M3 Rozsah panství M4 Rozsah panství M5 Rozsah panství M6 Rozsah panství v letech 1493-1517 v letech 1517-1521 v letech 1521-1538 v letech 1538-1579 v letech 1579-1610 od roku 1610

Obrazové přílohy

Pečetě

P1 Pečeť Matěje Vencelíka z Vrchovišť P2 Pečetě Jana Václava Vencelíka z Vrchovišť P3 Pečeť Zikmunda Matěje Vencelíka z Vrchovišť P4 Pečeť Kryštofa Adama Vencelíka z Vrchovišť P5 Pečeť městečka Třešť P6 Pečeť purkmistra městečka Třešť

A1 Listina Zdeňka ze Šternberka o právu odúmrti

SOkA Jihlava, fond Brázda Karel, písemná pozůstalost, inv. č. 50, kart. 18, složka Majitelé třešťského panství, fol. 2.

* v-ýih*-&/+(Á+Th*-~-*ýÍ'y ,

<•-•••* #«.-•>*,ážíV/.‘J. JÍl\Qh~ . fí- A i

■ÍA '«M *' /'⁷ JW * &fC-

Í”T//’* ^Í1*** ^V f'“^J, ** ’ vyi.í lA/t-Sn-i^

SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Sirotčí kniha, 1585-1610, stará sig. 12 063, fol. 22v, nezpracováno.

SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Sirotčí kniha, 1585-1610, stará sig. 12063, fol. 119r, nezpracováno.

SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Kniha vejrunků, 1584-1700, stará sig. 12054, fol. 1r, nezpracováno.

SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Nejstarší dochovaná kniha městečka Třešť, 1562-1776, stará sig. 12053, fol. 204r, nezpracováno.

SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Listina Jana Václava Vencelíka z Vrchovišť ze 14. 2. 1605 o právu odúmrti, nezpracováno.

SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Kniha zápisů na domy, 1608-1755, stará sig. 12055, fol. 109rv, nezpracováno.

SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Listina Kryštofa Adama Vencelíka z Vrchovišť z 21. 5. 1618 o právu odúmrti, nezpracováno.

SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Nejstarší dochovaná kniha městečka Třešť, 1562-1776, stará sig. 12053, nezpracováno.

Ježek se šestiplátkovým květem, filigrán z papírny ve Starých Horách u Jihlavy.

SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Kniha zápisů na domy, 1608-1755, stará sig. 12055, nezpracováno.

vodní tok

městečko náležející k panství

- vodní tok

'(2)' městečko náležející k panství

ves náležející k panství část vsi náležející k panství <22> pustá ves náležející k panství

Legenda:

- vodní tok

^ městečko náležející k panství

ves náležej ící k panství ^ část vsi náležející k panství

pustá ves náležej ící k panství

| | dvůr náležející k panství

(~) okolní obce

Svorník klenby s jednoduchou střelou, erbovním znamením pánů z Třeště, foto: Zdeněk Havlíček.

Náhrobník Kryštofa Vencelíka z Vrchovišť v západní stěně věže kostela sv. Martina, foto: autorka.

O6 Zvon v kostele sv. Martina

Zvon, který nechal v roce 1560 ulít Kryštof Vencelík pro kostel sv. Martina. Zvon byl přelit v letech 1722 a 1873, za 2. světové války byl odvezen do Hamburku a do Třeště se již nevrátil.

(Z. BRYCHTA, Farní kostel sv. Martina..., s. 137-138.) Foto: soukromý archiv Marie Havlíkové.

O11 Zámek v Třešti

iWiJW1

Průčelí zámku v Třešti, hlavní věž byla postavena až v roce 1660. Foto: autorka.

(d) Ostění dvou zazděných oken v přízemí věžičky na rohu východního a jižního křídla zámku,

(b) Zalomení jižního křídla zámku. Podle M. Plačka je zakřivení typické pro pozdně středověké stavby (M. PLAČEK, Ilustrovaná encyklopedie..., s. 651), foto: autorka.

(a) Votivní obraz Václava Vencelíka z Vrchovišť v zámecké kapli na zámku v Žirovnici,

foto: autorka.

Pečeť náležející patrně Matěji Vencelíkovi z Vrchovišť. Pečeti šlechty české, moravské a slezské. Příloha Časopisu Společnosti přátel starožitností českých v Praze, roč. XIII. - XIX., ed. A. Masák,

(a) Pečet Jana Václava Vencelíka z Vrchovišt přivěšená k listině o právu odumrti. SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Listina Jana Václava Vencelíka z Vrchovišť ze 14. 2. 1605 o právu odUmrti,

nezpracováno.

(b) Dvě varianty pečetě Jana Václava Vencelíka. Pečeti šlechty české, moravské a slezské. Příloha Časopisu Společnosti přátel starožitností českých v Praze, roč. XIII. - XIX., ed. A. Masák, tab. XVI.

Pečeť Zikmunda Matěje Vencelíka. Pečeti šlechty české, moravské a slezské. Příloha Časopisu Společnosti přátel starožitností českých v Praze, roč. XIII. -XIX., ed. A. Masák, tab. VIII.

(a) Pečeť Kryštofa Adama Vencelíka v dřevěné misce. Pečeť byla přivěšena k listině o právu odúmrti. SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Listina Kryštofa Adama Vencelíka z Vrchovišť z 21. 5. 1618 o právu

(b) Pečeť Kryštofa Adama Vencelíka. SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Listina Kryštofa Adama Vencelíka z Vrchovišť z 21. 5. 1618 o právu odúmrti, nezpracováno.

(c) Pečeť Kryštofa Adama Vencelíka. SOkA Jihlava, fond AM Třešť, Listina Kryštofa Adama Vencelíka z Vrchovišť z 21. 5. 1618 o právu odúmrti, nezpracováno.

Odlitek pečeti městečka Třešť, která byla užívána od počátku 16. století do roku 1584 . MZA Brno,

Odlitek pečeti purkmistra městečka Třešť, užívané zřejmě na konci 16. století. MZA Brno, fond

Filozofická fakulta

Třešť za Vencelíků z Vrchovišť

Třešť during the rule of Vencelíks of Vrchoviště

Studijní program:

Studijní obor:

Název bakalářské práce:

Název bakalářské práce AJ:

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala pod vedením PhDr. Zdeňka Berana, Ph.D. samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.

Poděkování

Anotace

HAVLÍČKOVÁ, Lucie, Třešť za Vencelíků z Vrchovišť, Hradec Králové: Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové, 2017, 85 s. Bakalářská práce.

Klíčová slova: Třešť, Vencelíkové z Vrchovišť, panství, městečko, 16. století, raný novověk

Annotation

HAVLÍČKOVÁ, Lucie, Třešť during the rule of Vencelíks of Vrchoviště, Hradec Králové: Philosophical faculty, University of Hradec Králové, 2 017, 85 pp. Bachelor thesis.

Key words: Třešť, Vencelíks of Vrchoviště, manor, town, 16^th century, early modern period

Zdeněk Brychta. K třešťskému panství náležely i doly na stříbrnou ^{303 304 305 306 307 308 309} rudu v Jezdovicích. Horním podnikáním se v publikaci Staré stříbrné doly na Třešťsku zabývá Zdeněk Štrejn.³¹⁰

Několik pramenů se nachází také v Moravském zemském archivu v Brně. Ve fondu Bočkova sbírka je uložen opis trhového privilegia Maxmiliána II. z roku 1570,³¹² fond S bírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi obsahuje dva odlitky městských pečetí.³¹³Informace lze nalézt také v Rodinném archivu Podstatských -Lichtenštejnů z Telče, a to v pamětní knize Zachariáše z Hrad ce,³¹⁴ kde vystupuje Kryštof Vencelík jako svědek právních aktů, případně se ho smlouvy přímo týkají.

Nejstarší dochovaná kniha městečka Třešť ,³¹⁵ založená v roce 1562, má rozměry 21,5x31 cm. Kniha byla roku 1942 (dosti nešetrně) restaurována ve Státním archivu (dále jen StA) v Brně, z této doby pochází i poloplátěná vazba. Na hřbetě knihy se nachází papírový štítek se starou signaturou 12053 ze StA v Brně.

Psací látkou je papír s filigránem v podobě ježka se šestiplátkovým květem (papí rna ve Starých Horách u Jihlavy) .³¹⁶ Kniha má 264 folií. Foli ace pochází z doby vzniku knihy, je v pravém horním rohu na rectu a končí číslem 266, nově je tužkou označeno folio 197a. V knize chybí folia 1-3, folio 7 bylo mylně považováno za folio 1, a proto je zařazeno na jeho místo. Texty jsou psány českou a německou novogotickou polokurzívou a kurzívou, na fol. 204r se objevuje humanistické písmo. Použitý inkoust má černou a hnědou barvu.

Kniha začíná nevyplněným abecedním rej stříkem, který končí na fol. 19r záložkou „T”. Následují poznamenání dluhů, jak je avizováno v úvodu knihy. Zápisy jdo u chronologicky za sebou, jsou psány česky a často mřežovány. Na foliu 107r je zařazena trhová smlouva. Na foliích 104 a 105 jsou sepsány osoby, které nedaly kontribuci. Folia 108-116 zaznamenávají obecní příjmy a vydání z roku 1700. Folia 117-210 jsou nepopsaná. Na foliích 211 -229 a ^{317 318 319} 239-271 je evidence osob, které v letech 1622 a 1623 nezaplatily kontribuci. Tyto zápisy jsou většinou vybledlé a špatně čitelné. Na foliích 231-236 jsou zapsáni podruzi, není ale zřejmé proč, jelikož zápisy jsou vybledlé a nečitelné. Zápisy jsou psány česky, marginálně se objevuje němčina (např. fol. 30r)

,,Kniha zápisů na domy"³²⁰ byla založena v roce 1608. Její rozměry jsou 20x32 cm. Zašlá bílá kožená vazba s tlačeným ornamentem je zřejmě původní. Na přední desce je zobrazena pravděpodobně Judita držící hlavu Holoferna, latinský text je velmi obtížně čitelný. Na zadní desce je zpodobněna Salome s hlavou Jana Křtitele na podnose a pod ní text „Sic pereant omnes inimici tui, domine. ” Jedná se o citát z Knihy soudců 5,31. Kniha má nové přídeští a poškozené listy jsou podlepeny. Na hřbetě se nachází papírový štítek se starou signaturou 12055 ze StA v Brně.

Psací látkou je papír ze starohorské papírny podle filigránu v podobě jihlavského městského znaku.³²¹ Kniha má 460 folií, f oliace j e z doby vzniku knihy, nachází se v pravém horním rohu na rectu a končí číslem 465. V knize chybí folia 1-3 a 461 -462. Texty jsou psány českou a německou novogotickou kurzívou a polokurzívou, použitý inkoust je černé a hnědé barvy.

Sirotčí kniha byla založena v roce 1585 a lze ji označit za nejstarší dochovanou v Třešti - v knize je několik odkazů na starší registra (např. fol. 4 a 8). Rozměry knihy jsou 23x34 cm. Nová vazba pochází z roku 1961, kůže z původní vazby je nalepena na přední i zadní desce. Na zadním přídeští se nachází záznam o konzervaci a informuje

0 tom, že kniha byla silně postižena hnilobou. Chybějící části listů jsou doplněny ručním papírem. Hřbet knihy nese papírový štítek se starou signaturou 12063 ze StA v Brně.

1 zápisy jiného charakteru: sfreimarčení (fol. 2r), prodej nemovitostí vrchností (fol. 22v a 79r), trhové smlouvy poddaných (fol. 119r a 191r). ^{322 323 324}

přídomek naznačuje, že již tehdy v Třešti existovalo zemanské sídlo. Záviš měl v erbu jednoduchou střelu a toto erbovní znamení je dochováno na jednom ze svorníků klenby v presbytáři kostela sv. Martina. Zápis z roku 1355, kterým je Záviš z Třeště doložen, ale zároveň hovoří o tom, že třešťské zboží se vším příslušenstvím získává na Závišovi Štěpán z Březnice.^{334 335} Od něj Třešť kupuje v roce 1358 moravský markrabě Jan Jindřich, který panství ještě téhož roku

prodává Jaroslavovi ze Šternberka. Šternberkové pak vlastnili panství 135 let, až do roku 1493. Za Jaroslava ze Šternberka (syn Jaroslava, který Třešť koupil) se v roce 1402 stala Třešť centrem přípravy útoku na Jihlavu. Šlo o odvetu za zatčení loupeživého rytíře Heřmana z Bukové. K samotnému útoku došlo 19. února 1402 pod vedením Zikmunda z Rokštejna. Mezi účastníky útoku není Jaroslav ze Šternberka jmenován, musel o něm ale vědět.³³⁶ Dalšími majiteli Třeště byli například Jaroslav ze Šternberka a z Veselé, jenž byl jedním z pečetitelů Stížného listu české šlechty proti upálení Mistra Jana Husa,³³⁷ nebo Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, vůdce Zelenohorské jednoty, který se roku 1464 vzdal práva odúmrti v Třešti. ^{338 339}

břehu. Přesnější dobu vzniku městečka není snadné určit. V. Richter klade jeho založení do doby předhusitské, kdy mohlo vzniknout jako hospodářské centrum panství nebo souviselo s hornickou činností v okolí. V Jezdovicích, které k panství náležely, je dolování stříbra doloženo k roku 1391.^{340 341 342} Třešť se ale objevuje jako městečko u Františka Hoffmanna na mapě českých měst a městeček k roku 1300,^{343 344} naproti tomu V. Richter píše, že se Třešť ještě v roce 1385

O událostech v Třešti během vlády Václava Vencelíka není známo téměř nic. V pozdějších pramenech se uvádí, že Václav Vencelík potvrdil městečku právo odúmrti. Roku 1513 zapsal „městečko Třešť s tvrzí, s dvorem poplužním, ves Hvězdovice, ves Bukovú... ” nej staršímu ze svých synů - Matějovi.⁴⁸ Tvrz, o které se v zápisu hovoří, byla pravděpodobně založena Václavem na přelomu 15. a 16. století na místě tvrze starší.⁴⁹ Během tohoto dvacetiletého období je také patrná modifikace názvu obce Jezdovice. Jméno ^{345 346 347 348 349 350 351} splynulo s předložkou „ v” ve „Vězdovice” a bylo upraveno na „Hvězdovice” .³⁵²

Matěj Vencelík z Vrchovišť se stal pánem na Třešti v roce 1513, ještě za života svého otce Václava, byl tedy zřejmě oddělen od nedílu,^{353 354 355} a aby byl jeho díl poměrný k ostatním, přislíbil mu ještě otec vyplatit částku tisíc kop grošů českých. Václav Vencelík zemřel někdy před rokem 1519. Po jeho smrti požadoval Matěj Vencelík od svých pěti bratrů na základě smlouvy se svým otcem vyplatit výše zmíněnou sumu tisíc kop grošů českých. Bratři mu peníze nechtěli vy dat a tvrdili, že „Matěj bratr jich s nimi dílný není” a že „on Matěj jakožto bratr najstarší na zámek náš přijel, klenoty bral, pečeti od zámkuov odtrhal a sekret a pečeť otce našeho vzal”, takže podle nich již na vyplacení částky nemá nárok. Spor byl řešen u komorního soudu a Karel Minstrberský, hejtman Království českého, 18. dubna 1524 rozhodl, že Matěj na oněch tisíc kop grošů nárok má a že mu ji mají bratři do dvou týdnů vyplatit. ³⁵⁶

Nový pán začal rozšiřovat své panství. V roce 1517 získal od Jana z Osečan jeden díl v Hodicích, Rosíčce, Stajišti a Lovětíně .³⁵⁷Další díly v těchto vsích vlastnil rod Hodických z Hodic, a protože byl tento rod silně rozvětvený, měl každý díl jiného majitele.³⁵⁸ Roku 1517 prodal Jiřík z Hodic Matějovi „v Hodicích tvrz s dvorem poplužným, s pivovarem, a v tej vsi v Hodicích lidi, kteříž mně (tj. Jiříkovi z Hodic - pozn. autorky) a sirotkóm, dětem nebožčíka Václava, bratra mého nedílného, společně a nerozdílně na díl přišli jsú, též ve vsi Rosičce a ve vsi Bezděkově, ve vsi Stajišči”. Matěj Vencelík tak během jednoho roku získal tři díly Hodic, Rosičky, Stajiště, Bezděkova a Lovětína.

Snad během 20. let 16. století založil Matěj Vencelík v Třešti nový kostel, který měl sloužit luteránům. S novou vírou zřejmě začal Matěj sympatizovat i pod vlivem Jihlavy, j enž se k luterství přihlásila v roce 1522.⁶⁰ Zdeněk Brychta uvádí první zmínku o tomto kostele k roku 1492,⁶¹ patrně se tak odkazuje k zápisu v zemských deskách z roku 1493, kde se uvádí, že Vencelíkové zakoupili Třešť „ ^ kostely ”.⁶² Jedná se ale spíše o ustálenou část pertinenční formule. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by v Třešti v tu dobu opravdu existovaly dva kostely.

Rok 1 526 se stal významným mezníkem v českých děj inách. 29. srpna se odehrála bitva u Moháče, ve které zahynul český král Ludvík Jagellonský. 23 . září pak zasedal v Brně zemský sněm a ^{359 360 361 362 363 364} stanovil povinnosti stavů k obraně země před Turky. Mezi pány je jmenován i „Matěj Vencelík z Třeště ”, který měl pro zemskou potřebu chovat čtyři koně.³⁶⁵ Patřil tak patrně k zámožnějším pánům, neboť po většině rytířů uvedených v seznamu se požadovalo chovat jednoho až dva koně, ovšem na druhou stranu se mezi jmenovanými pány objevuje i povinnost chovat deset koní.³⁶⁶

Matějovou manželkou byla Barbora z Lapic. Kde se Lapice nacházely, není jednoduché zjistit. Mohlo by se jednat o obec Lipoltov, německy Lapitzfeld, u Chebu,³⁶⁷ případně se může jednat

0 zkomolenou podobu latinského názvu „ Lapis ”, kterým se označoval hrad Zubštejn, ovšem toto označení je naposledy doloženo roku 135 1.³⁶⁸ V roce 1528 zapsal Matěj své choti Barboře „na tvrzi a vsi v Hodicích”, kde držel tři díly, věno „dva tisíce zlatých rajnských, za každý zlatý šedesáte krajcarů a za každý krajcar tři peníze bílé počítajíc” a prohlásil se správcem tohoto věna.^{369 370} Roku 1531 vložil Matěj své dceři Barboře vsi Rosíčku, Stajiště a Bezděkov k držení a užívání, dokud ji on nebo jeho potomci nevyplatí sumou 500 kop

I ve 30. letech Matěj pokračoval v rozšiřování panství. V roce 1538 získal na Hynkovi a Rozině, sirotcích po Vítovi Hodickém z Hodic, „čtvrtý díl Hodic i s s dvorem, na kterémž byl týž Vít Hodický, i s mlýnem, ve vsi Rosíčce puol lánu a ve vsi Stajiščích puol lánu, ve vsi Bezděkově puol druhého lánu, ves pustú Lovětín”.³⁷¹K třešťskému panství tak již náležely celé Hodice, B e zděkov

1 Stajiště. Pouze Rosíčku nevlastnil Matěj celou, zde patřilo 15 lánů novoříšskému klášteru.³⁷² Po tomto datu Matěj Vencelík z pramenů mizí. Kdy zemřel, není známo, stalo se tak ale někdy mezi lety 1538 a 1556.

O příbuzenském vztahu Kryštofa Vencelíka k Matějovi se vedou spekulace. V literatuře se obvykle uvádí, že Kryštof byl Matějovým bratrem. Matěj měl skutečně bratra Kryštofa, ten ale třešťské panství nedržel. Kryštof, který byl pánem na Třešti, byl zřejmě Matějovým synem, ačkoli o tom není nikde přímá zmínka. Později ale označil Kryštofův syn Matějova otce Václava jako svého praděda.^{373 374 375 376 377}Pokud by byl Kryštof Matějovým bratrem, chyběla by pak v této rodové linii jedna generace.

Alois Josef Pátek uvádí, že po Matějovi Vencelíkovi získali panství Kryštofové dva. Tento omyl vznikl s největší pravděpodobností chybným čtením nápisu na náhrobníku Kryštofa

Třešťským pánem se stal Kryštof Vencelík nejpozději na počátku roku 1556. Král Ferdinand I. mu 24. února toho roku udělil list mocný,^{378 379} který jej opravňoval stanovit svým dětem poručníky a

Po polovině 1 6. století došlo k obnovení horní činnosti ve Hvězdovicích. Dne 19. října 1557 žádal dopisem Ferdinand I.

objevuje ve svědečné řadě, konkrétně v zápisech z 22. dubna 1560, 17. května 1564^{380 381 382 383 384} a 7. dubna 1575,^{385 386} 24. června 1561 je uveden jako prostředník mezi Jiříkem Čeloudem z Pálovic a na Řečici a telčským úředníkem Baltazarem Šerntinkarem z Šerntingu. U posledně jmenovaného se Kryštof objevuje ve svědečné řadě l istiny ze 4. dubna 1564.³⁸⁷

I Kryštof Vencelík potvrdil Třešti právo odúmrti. Zasloužil se také o znovuvysazení třech ročních a jednoho týdenního trhu. Trhové privilegium udělil městečku římský císař a český král Maxmilián II. 30. ledna 1570. Roční trhy neboli jarmarky se měly konat „v sobotu po středopostí” (tedy v sobotu před čtvrtou nedělí postní), „den před Navštívením blahoslavené Panny Marie” (tj. 1. července) a „na den svatého Simona a Judy” (tedy 28. října), pro týdenní trh byla vyhrazena sobota. V listině se hovoří o „znovuvysazení” trhů. To tedy znamená, že j iž dříve se v Třešti konaly trhy, čemuž odpovídá i poloha městečka na křižovatce obchodních cest. Tržní právo bylo obcím udělováno při povýšení na městečko,³⁹² Třešť tedy toto právo musela mít již po polovině 15. století. Není ale jasné, kdy a proč se trhy v Třešti konat přestaly.

Vencelíkovi, aby se nejpozději 12. září dostavili do Prahy na korunovaci Rudolfa za českého krále.^{393 394 395}

Během Kryštofovy vlády byla zřejmě zahájena přestavba tvrze na renesanční zámek. Podle V. Richtera se na přestavbě podílela „kočovná tlupa italských zedníků a kameníků. ” Karel Kuča dodává, že tito řemeslníci pocházeli ze severní Itálie. V severním a jižním křídle zámku jsou pravděpodobně obsaženy budovy z původní tvrze.³⁹⁶Nově postaveným východním a západním křídlem bylo uzavřeno nádvoří, kde byly zbudovány arkády a zdi ozdobeny sgrafitem.^{397 398 399 400}V nárožích zámku nechali Vencelíkové vystavět nakoso postavené

Kryštof Vencelík se věnoval také úpravám horního kostela. Roku 1560 pro něj nechal ulít zvon. Z jeho doby pravděpodobně pochází nástěnné malby v presbytáři kostela sv. Martina, jejichž vznik ale klade nej en K. Brázda do doby Václava Vencelíka, tedy na konec 15. století. Tento výklad je však možné zpochybnit díky vyobrazenému aliančnímu znaku.⁴⁰¹ Na přilbě erbu Vencelíků z Vrchovišť je zobrazeno tzv. monile, které se v české heraldice objevuje až od konce 16. století.⁴⁰² Na druhém erbu jsou patrné již pouze tinktury, a to zlatá a modrá. Manželkou Václava Vencelíka, kterému je erb připisován, byla Anna z Perče.⁴⁰³ Perč je malá obec u Žatce a není příliš pravděpodobné, že by Anna pocházela z erbovní rodiny. Manželkou Kryštofa Vencelíka byla Kateřina Hodějovská z Hodějova. A tinktury druhého zobrazeného erbu odpovídají právě erbu Hodějovských z Hodějova. Alianční znak tedy spíše než Václavovi Vencelíkovi a Anně z Perče náleží Kryštofovi Vencelíkovi a Kateřině Hodějovské. Na protější stěně presbytáře je vymalována sv. Barbora,¹⁰³ jenž nepochybně odkazuje ke kutnohorskému původu Vencelíků z Vrchovišť.

Za poručníky určil Kryštof svým dětem svou manželku Kateřinu ^{404 405 406 407 408 409 410}

Hodějovskou (pokud by se ale znovu provdala, měla být p oručnictví zbavena) ,,a s ní urozeného pána, pana Jana Lhošle Brtnického z Valdštejna a na Polici a urozené vládyky pana Jindřicha Vencelíka z Vrchovišť a na Včelnici, pana Jana Ruta z Dírnýho a na Dírným, pana Albrechta Valovského z Ousuší a na hamru v Ostrově a Valu, pana Bernarta Hodějovského mladšího z Hodějova a na Řepici.”^{411 412 413 414 415 416}Tito poručníci měli spravovat majetek, dokud se Jan Václav nedožije 22 let a dále měli „syny mé (tj. syny Kryštofa Vencelíka - pozn. autorky) od šesti let milého Pána Boha svého znáti, milovati a ctíti, jeho svatá přikázání zachovávati a jich vostříhati i jinejm dobrejm ctnostem a mravům, v tom i dcerky mé vyučovati a k tomu vísti dali a odtud syny mé hned na jiná poctivá a chvalitebná učení aby dáni byli, neb bych rád po sobě dědice učené pozůstavil, poněvadž mi se to vždycky dobře líbilo, tak aby dobré cti a pověsti dojíti a dostati mohli, a v tom ve všem aby dobře vyučeni byli, na to žádného nákladu z statku mého nelitujíc. ”¹¹⁰

nejbližší byl.” Jakýkoli dědic měl získat jeho sekretní pečeť a zlatý

Kryštof Vencelík zemřel 15. května 1582. Informuje o tom reliéfní nápis na jeho náhrobníku: „Letha 1582 W outery po Swatym Bonyfatzu dokonal gest ziwot fwug Vrozeny a Stateczny Rytirz Pan Kryftoff Wenczelyk z [Wrchowifft a na Treffti a w tomto chr]amu Buozym Tielo geho Pochowane w Panu Buohu Odpoczywa. ” Tento náhrobník se nachází na západní stěně věže, s vysokou ^{417 418 419 420 421 422 423} pravděpodobností se ale jedná o sekundární umístění. Na kamenné desce je vyobrazen Kryštof ve zbroji s mečem v levé ruce a přilbou pod levou rukou, pod pravou rukou j e na oválné kartuši zobrazen erb Vencelíků.^{424 425 426 427}

měl Jakeš splácet „pánům sirotkům” po třech rýnských od roku 1584 vždy 1. ledna. U splátek v letech 1584 -1589 je uvedena p oznámka, že

vybrané peníze byly „ dány do truhlice ”, v letech 1590 a 1591 „ vzali je

1585 a 13. listopadu 1586, v zápise z 20. dubna 1586 je uveden společně s Janem Rutem z Dírného. Jan Rut se potom objevuje v zápise z 24. dubna 1590.^{433 434 435 436 437 438 439 440 441}

Městská rada v Třešti měla zřejmě šest členů. V tomto počtu je zaznamenána v dubnu roku 1583 - purkmistrem byl Pavel Švub a konšely Krekor Soukeník, Šimon Pekař, Motle Řezník, Toman Šemberkar a Pratle Hortmon. V roce 1585 jsou jako „osoby ouřední” jmenováni Šimon Pekař, Vencl Švob, Gregor Soukeník a Motle Řezník. Jako městečko měla Třešť právo pečetit zeleným voskem. Městská rada užívala pečeť s jednorožcem ve skoku vpravo hledícím na renesančním štítě a nápisovou stuhou s nápisem S[IGILLUM] CIVIUM OP[P]IDI IN TRZESST.⁴⁴² Tento typář byl zhotoven zřejmě již počátkem 16. století. Poslední užití pečetí je doloženo k roku

O tom, kde se hodiny nacházely, můžeme spekulovat. Mohly být už tehdy na věži dolního kostela jako dnes, stejně tak mohly být umístěny na věžičce radnice.

Jako správce panství působil v 90. letech v Třešti Kryštof Šen z Šenu, který bydlel v tzv. Jonákovském domě.¹⁶³ Vztahy mezi ním a Janem Václavem zřejmě nebyly ideální, neboť v roce 1596 Kryštof Šen u zemského soudu žaloval Jana Václava, že ho „ svévolně uvěznil.”¹⁶⁴ Jan Václav, ale uvedl, „že Šen je člověk na poctivosti zmařilý a vězení si zasloužil. ”¹⁶⁵ Správce Šen na třešťském panství znásilňoval a cizoložil a poddaní si na něj stěžovali i u svého pána.¹⁶⁶Šen byl z řejmě později popraven, což vyplývá z textu L. Hosáka, který v souvislosti s Kryštofem Šenem uvádí, že „vrchnosti náleželo i právo po popravených zločincích. ”¹⁶⁷ Dne 22. ledna 1599 prodal Jan Václav ^{460 461 462 463 464 465 466 467 468 469} dům, „na kterým ten lotr Kryštof Sen spolu s tovaryšem svejm Melicharem Kautskejm přeb ejval ”, za 300 rýnských Jindrovi Tochaurovi z Nových domků.⁴⁷⁰

O složení městské rady v 90. letech se úřední knihy šířeji nezmiňují, víme pouze, že koncem roku 1597 byl purkmistrem městečka Baltazar Mautner.⁴⁷¹ Za jeho úřadu půjčila rada 29. prosince 1597 deset rýnských Vítovi Pekařovi, který za půjčku ručil vlastním rybníkem. Pokud by částku o příštích Velikonocích nesplatil, rybník měl připadnout do držení pánům starším.⁴⁷² Obec i dále pověřovala obyvatele městečka spravováním hodin. V roce 1597 byl pro tento úkol vybrán Toman Fuxa. Ten spravoval hodiny až do října 1598.^{473 474}Tehdy byl vystřídán Kryštofem Krejčím, který hodiny spravoval ještě v roce 1602.⁴⁷⁵

Jan Václav Vencelík se také účastnil prodeje nemovitostí v městečku. „Z dovolením Jeho Milosti urozeného a statečného rytíře, pana Jana Václava Vencelíka z Vrchovišť a na Třešti” koupil 29. prosince 1597 oplocenou zahradu Vondry Partlíčka, pozdějšího obecního pasáka, za 16 rýnských Jindra Látků.^{476 477} Sám Jan Václav prodal 1. ledna 1598 Kryštofu Krejčímu „grunt Poltrubskýho pod hrází rybníka pivovarního.” Dále pak 23. května prodal třešťský pán „místo ležící za domem Vencle Řezníka zároveň s témiž [?] domem až k rybníku k jeho pravému dědičnému jmění a držení témuž Venclovi Řezníkovi” za 15 rýnských, které mu Vencl hned vyplatil.⁴⁷⁸

Dne 14. února 1605 potvrdil Jan Václav Vencelík městečku Třešť právo odúmrti a stanovil jeho podmínky. Každý z obyvatel městečka mohl „s vědomím rychtářovým a nejméně dvou konšelův” svobodně odkázat svůj majetek.^{481 482 483 484} Pokud měšťan „zřízení a poručení o statku svém žádného neučiní, bez dědicův mužského i ženského pohlaví z s tohoto světa sšel”, měl majetek připadnout na nejbližšího příbuzného, a pokud by se na panství nikdo takový nenašel, připadl by

K listině je na modro-žluté šňůrce přivěšena pečeť v dřevěné misce bez víka. Pečeť z červeného vosku je kulatá, o průměru cca 35 mm. Jedná se o erbovní pečeť, pečetní obraz zobrazuje erb Vencelíků z Vrchovišť. Opis ve znění IAN WACZLAW WENCZELYK Z WRCHOWISST j e od pečetního pole oddělen linkou, od kraje pečeti pak vavřínovou větví. Tato pečeť ovšem nebyla jedinou pečetí Jana Václava - známe ještě jednu, která se dochovala ve dvou variantách. Pečeť je oválná, první varianta má rozměry 17x18 mm, druhá 16x18 mm. Jedná se opět o erbovní pečeť s erbem Vencelíků z Vrchovišť, varianty se různí v zobrazení erbovní ch figur. V pečetním poli se nachází nápis I W W Z W, tedy monogram Jan

Pokud by se j eho dcery vdávaly, mělo být každé vyplaceno věno tisíc kop míšeňských a dána poctivá výprava, pokud by se nevdaly, přál si, „aby poctivě a slušně na šatech i na stravě chovány byly. ”¹⁹⁰Manželce Juditě odkázal nadvěno 2000 kop míšeňských a věno ^{485 486 487 488 489 490 491 492} 600 kop míšeňských.¹⁹¹ Věno jí mělo být vyplaceno hned po Janově smrti, nadvěno potom ve dvou letech po tisíci kopách míšeňských v každém roce. Dále jí měly zůstat klenoty - „předně holspant,⁴⁹³ který sem (tj. Jan Václav - pozn. autorky) jí při smlúvách svadebních daroval, za tři sta zlatejch, koflík od ouřaduo třešťského pozlacenej, více konvičku od měštek třešťských pozlacenou, prsten s špičatejm dyamentem, druhej prsten též z vysokejm dyamentem a jiné prsteny a klenoty, které prvé její sou. ” Klenoty po Janově první manželce, Kateřině Libštejnské, a „dvanácte růží s rubíny a s perlami i s medají k tomu přináležející, též dvanácte růží s diamenty a s perlami a ty prsteny, které sem (tj. Jan Václav - pozn. autorky) pohromadě od zlatníka jihlavského koupiT” měly být rozděleny mezi jeho dcery.¹⁹⁴„Prsteny dva zlatý s velkejmi s smaragdy, item prsten s širokejm diamentem, kterej mi neboška první manželka má na oddavcích darovala, též prsten starým s smaragdem, kderej mi nynější má nejmilejší manželka též na oddavcích darovala, více prsten jeden zlatej, v kterým jest kámen zafír a v něm jednorožec vyřezaný, též sekryty a pečeti mé a předkuov mejch, tolikéž i ten řetěz zlatej větší od pána z Leskovce koupenej, aby synu mému aneb komuokoli dědici rodu toho muožského pohlaví zuostaly. ”¹⁹⁵

Jan Václav Vencelík zemřel 9. února 1606. Ve svém kšaftu napsal: „Tělo mé, to aby v kostele dolním v Třešti, kdež se slovo Boží jazykem německejm káže, v kůru náležitě pohřbeno a pochováno bylo beze všech zbytečných prachtův, za to žádám. ”⁴⁹⁷ Podle svého přání byl pochován v dolním kostele, ve kterém se dochoval jeho figurální náhrobník z červeného mramoru. Na desce j e vyobrazen Jan Václav ve zbroji s mečem v levé ruce a přilbou u pravé ruky. Pod přilbou je vyobrazen erb Vencelíků z Vrchovišť. Po obvodu desku obíhá latinský nápis ANNO 1606 DIE 9 FEBRVARY SVMMVM DIEM PIE IN CHRISTO OBV[IA]T GENEROSVS ET STRENWS HEROS IOHANNES WENCESLAVS WENCZELYK A SARABITZ IN TRIESCHT CVIVS OSSA HOC TVMVLC TEGVNTVR AD TVBAM ANGELI CVM GLORIAM RESVRRECTVRI.^{498 499 500} Náhrobník se dříve nacházel ve vnější zdi kostela. V roce 2001 byl restaurován a následně umístěn do předsíně pod věží kostela sv. Kateřiny.

Ve v nější zdi kostela se nachází ještě jeden figurální náhrobník z období vlády Jana Václava. Bohužel na něm není žádný nápis a tak nelze určit osobu, které patří. Jediným vodítkem je erb s polovičním lvem v levém dolním rohu. Tento erb patří rodu Lipovských z Lipovice. Bohumír Valenta se domnívá, že by se snad mohlo jednat o Václava Lipovského z Lipovice, který byl od roku 1580 úředníkem v Telči u Zachariáše z Hradce.^{501 502} Jestli je v Třešti pohřben Václav Lipovský, nevíme, ale víme, j akou spoj itost měl pohřbený rytíř s Třeští. V roce 1617 je zmiňována nebožka Mandalena Lipovská z Gerštorfu, která tedy byla příbuznou (snad sestrou) Judity Gerštorfky, druhé manželky Jana Václava Vencelíka. V pramenech se Judita píše jako Judita Vencelíková z Gerštorfu,⁵⁰³ tedy příjmení převzala po manželovi a predikát si ponechala původní, stejný postup je pak vidět také u její (zřejmě) sestry. Mandalena v Třešti jistě pobývala, neboť koupila dům od matky Albrechta Mautnera.⁵⁰⁴

Úředníkem na panství byl v roce 1606 Albrecht Mautner. Díky jeho přímluvě byly tesaři Janu Zerzavému od obce půjčeny čtyři rýnské.^{505 506 507 508 509 510} Zápisy v městských knihách dovolují nahlédnout

Nejpozději roku 1611 započala stavba české fary. Dne 3. září toho roku bylo „knězi Lukášovi na stavení fary české vydáno z truhly 30 rejnsk[ej]ch” V roce 1614 ještě nebyla stavba hotova, neboť 24. dubna bylo „odvedeno s truhly obecní Mertlovi Kselovi na stavení domu farního 10 rejnsk[ej]ch.” Dalších deset rýnských bylo od obce

Judita Gerštorfka, Zikmund Matěj Vencelík a Petr Čížovský 1. května 1614 osvobodili a dali za vlastní Janovi Křížkovi „dům Chvojkovský nad kostelem českým ležící i z zahradou k němu přináležející”. Jan Křížek z tohoto domu nebyl až do své smrti ^{511 512 513 514 515 516 517 518}

191

192

193

194

195

196

197

198

199

200

povinen „pánu svému ouroku dávati, kromě berní císařských. ” Stejného roku Zikmund Matěj Vencelík propustil z poddanství Šimona Partlice. Šimon Partlic se narodil jako třetí nejstarší syn Ríhovi Partlíčk ovi a jeho ženě Lidmile. M ěl pět sourozenců: Jana, Matouše, Václava, Marjánu a Petra. Studoval gymnázium ve Zhořelci a stal se vychovatelem synů „Zimního krále” Fridricha Falckého.^{519 520 521 522} Po bitvě na Bílé hoře emigroval, v roce 1621 dokončil studia na univerzitě v Basileji a od roku 1625 působil na akademii v Leydenu.^{523 524}

C írkevním správcem u německého kostela byl roku 1606 Kašp ar Rodt. Ten 9. června „peníze kruntovní skoupil na kruntě téhož Jíry Suchýho jmenovitě sumy 100 rejnsk[ej]ch za 40 rejnsk[ej]ch moravského počtu.” Zajímavé je, že zápis o prodeji gruntovních peněz Jíry Suchého je zapsán v knize vejrunků⁵²⁵ a ve stejném znění i v knize zápisů na domy.^{526 527 528 529} Dne 9. června 1616 si také Kašpar Rodt půjčil od obce 20 rýnských. V závěru zápisu je připojena poznámka, že

V roce 1617 zemřel kněz Lukáš, který se zasloužil o stavbu české fary. Od roku 1617 se pak v pramenech objevuje kněz Jeremiáš. Tento si půjčoval vysoké částky nejen od obce, ale také „z kostelní truhlice. ” Místo peněz za dluhy ke kostelu „přijali kostelníci od dvojictihodného kněze Jeremiáše 4 měřice^{530 531 532} ovsa.”^{533 534 535 536}Úředníkem na panství byl roku 1617 stále Albrecht Mautner,

Dne 18. června 1618 byly sečteny dluhy kněze Jeremiáše k obci. Jeremiáš za rok svého působení dlužil obci 98 kop a 27 grošů. K tomu ještě „též rukojmové nebožtíka Poláka ukázali dluh za ložní šaty u kněze Jeremiáše 10 kop 15 grošů.” Místo aby Jeremiáš dluhy

splácel, půjčoval si dál - hned si půjčil dalších deset kop grošů, 13. srpna 10 rýnských, 24. srpna dalších deset rýnských a 2. září ještě deset kop grošů.^{538 539 540} Své dluhy Jeremiáš splácel v letech 1619-1621

Třetí pražskou defenestrací 23. května 1618 začalo české stavovské povstání. Zúčastnil se ho také Zikmund Matěj Vencelík⁵⁴³ a snad i Kryštof Adam. V roce 1619 byli v Třešti ubytováni vojáci, kterým velel Jindřich Matyáš hrabě z Thurnu.^{544 545} O pobytu vojáků svědčí také zápis v knize vejrunků. Páni starší přijali „od vojáků, kdeří zde leželi, na dluhu sumu 200 rejnsk[ý]ch” a později v témže roce ještě sto rýnských. V knize je také přímá zmínka o Jindřichu

Páni starší o středopostí, tedy 18. března 1621, koupili za pět a půl kopy grošů býka, kterého svěřili „ k chování Vondrovi Partlíčkovi. ”^{546 547 548 549 550 551 552 553 554} Dne 7. září pak městská rada provedla další vyúčtování s dvojctihodným knězem Jeremiášem. K obci dlužil Jeremiáš 42 kop